a 2012

Periferní bypass v éře endovaskulárního boomu

STAFFA, Robert

Základní údaje

Originální název

Periferní bypass v éře endovaskulárního boomu

Autoři

Vydání

V. sjezd České společnosti kardiovaskulární chirurgie, 4.–6.11.2012, Brno, Sborník abstrakt, 2012

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Obor

30200 3.2 Clinical medicine

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Lékařská fakulta
Změněno: 9. 2. 2013 23:10, MUDr. Tomáš Novotný, Ph.D.

Anotace

V originále

Cíl: Autor předkládá výsledky monocentrické retrospektivní studie souboru 151 pacientů s chronickou kritickou ischémií dolní končetiny, kteří po vyčerpání možností endovaskulární a konzervativní terapie podstoupili distální tepennou rekonstrukci pedálním bypassem. Statistickou analýzou vyhodnocuje, jak ovlivňuje dlouhodobou průchodnost bypassů diabetes mellitus pacientů, délka bypassu, kompozitní versus nekompozitní stavba bypassu a volba pedální tepny pro distální anastomózu (arteria dorsalis pedis versus arteria plantaris communis). Soubor a metodika: V souboru 151 pacientů s pedálním bypassem je 120 mužů (79,5 %) a 31 žen (20,5 %), průměrného věku 64,8 +- 10,4 roků (rozmezí 21-87 let). 112 (74,2 %) pacientů má diabetes mellitus. 132 pacientů sledovaného souboru (87,4 %) trpělo chronickou kritickou ischémií dolní končetiny s defektem (SVS-ISCVS kategorie 5), 13 pacientů (8,6 %) mělo klidové bolesti (SVS-ISCVS kategorie 4), u 6 pacientů (4,0 %) šlo o akutní ischémii. Pro bypass byla nejčastěji použita autologní reverzní nebo in-situ vena saphena magna. Kompozitní graft byl použit u 15 (9,9 %) pacientů. Podle délky graftu byly bypassy rozděleny na “dlouhé” s proximální anastomózou na arteria femoralis communis nebo arteria femoralis superficialis (66 pacientů; 43,7 %) a “krátké” grafty s proximální anastomózou na arteria poplitea (85 pacientů; 56,3 %). Distální anastomóza byla založena na arteria dorsalis pedis (79 pacientů; 52,3 %) nebo arteria plantaris communis (72 pacientů; 47,7 %). Výsledky: V průběhu sledování (průměr 2,7 +- 2,6 roku; rozmezí 0,1-10,6 roku) byla pozorována okluze 26 graftů (17,2 %). U desíti z nich (6,6 %) byla průchodnost obnovena včasnou embol/trombektomií nebo trombolýzou. Žádný pacient nezemřel během operačního výkonu, 30-denní mortalita byla 2,0 %. Sedmnáct pacientů (11,3 %) podstoupilo ve sledovaném období vysokou amputaci končetiny (v bérci nebo ve stehně). Kumulativní primární a sekundární průchodnost pedálních bypassů a kumulativní četnost zachování ohrožené končetiny (Kaplan-Meier Survival Analysis) byly 62,2 %, 67,1 % a 73,8 %. Statistická analýza (Log Rank test, hladina významnosti, p=0,05) ukázala že “krátké” a nekompozitní grafty vykazovaly signifikantně lepší dlouhodobé výsledky. Diabetes mellitus a volba výtokové pedální tepny výsledky neovlivnily. Závěr: Pedální bypass je často jedinou možností jak zachránit kriticky ischemickou končetinu. Jde o metodu s velmi nízkým rizikem a velmi dobrými dlouhodobými výsledky, které byly v naší studii ovlivněny délkou bypassu a jeho kompozitní stavbou, naopak nebyly ovlivněny diabetem pacientů a volbou pedální tepny pro umístění distální anastomózy.