Náhrada infikované aorto-iliako-femorální cévní protézy autologní femorální žilou

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Robert VLACHOVSKÝ, Martin DVOŘÁK a Tomáš NOVOTNÝ. Náhrada infikované aorto-iliako-femorální cévní protézy autologní femorální žilou. In V. sjezd České společnosti kardiovaskulární chirurgie, 4.–6.11.2012, Brno, Sborník abstrakt. 2012.

Základní údaje

• Originální název: Náhrada infikované aorto-iliako-femorální cévní protézy autologní femorální žilou
• Autoři: STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Robert VLACHOVSKÝ, Martin DVOŘÁK a Tomáš NOVOTNÝ.
• Vydání: V. sjezd České společnosti kardiovaskulární chirurgie, 4.–6.11.2012, Brno, Sborník abstrakt, 2012.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta

Anotace

Cíl: Standardním řešením infekce aortální cévní protézy je její explantace a revaskularizace dolních končetin extraanatomickým (axillo-bi/femorálním) bypassem. Výsledky nejsou uspokojivé vzhledem k riziku reinfekce (až 20 %) a riziku okluze bypassu s následnou amputací končetiny (až 43 %). Také další modality (in situ náhrada protézou smáčenou v rifampicinu nebo silver graftem, allogením tepenným nebo žilním štěpem či náhrada pomocí autologní vena saphena magna) jsou zatíženy vyšším rizikem rekurentní infekce (až 20 %) a amputace (až 25 %). Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo in situ náhradou pomocí autologní vena femoralis superficialis (femorální žíla). Cílem studie bylo ověřit tyto údaje na vlastním souboru. Soubor a metodika: V období 6/2007 – 8/2012 byl graft z autologních femorálních žil použit jako tepenná náhrada v aorto-iliako-femorální pozici u 17 pacientů (12 mužů, 5 žen, průměrný věk 62,4 roků, rozmezí 30 - 76 let). 13x jako náhrada infikované cévní protézy (4x aorto-bifemorální, 4x jednostranné aorto-femorální, 2x náhrada jednoho raménka aorto-bifemorální protézy, 3x náhrada iliako-femorální protézy). U 4 pacientů se zvýšeným rizikem infekce (mykotické AAA, gangréna, pozitivní CRP, febrilie) byla provedena tepenná rekonstrukce pomocí graftu z autologních femorálních žil jako primární výkon. Pooperačně byli pacienti sledování v intervalech 1,3 a 6 měsíců. Výsledky: Žádný pacient nezemřel během výkonu nebo v časném pooperačním období. V jednom případě (5,9 %) byla provedena časná reoperace pro selhání rekonstrukce femorální žílou. V průběhu sledování souboru (průměrná délka 37,5 +- 18,0 měsíců, rozmezí 8 – 63 měsíců) zemřeli 3 pacienti. 2 pacienti (8 a 23,5 měsíců po operaci) zemřeli bez souvislosti s výkonem, s funkčním žilním bypassem, bez známek rekurentní infekce. Jeden pacient zemřel 2 měsíce po výkonu. U jedné pacientky s funkčním ilicko-femorálním bypassem pomocí femorální žíly byla 3 měsíce po výkonu provedena vysoká amputace končetiny pro progresi chronické periferní okluze tepen. V souboru nebyla pozorována plicní embolizace, rekurentní infekce, okluze štěpu, maligní edém končetiny po odběru femorální žíly nebo aneuryzmatická dilatace žilního štěpu. Ve dvou případech (11,8 %) byl pozorován přechodný benigní otok odběrové končetiny, dobře kontrolovaný kompresivní punčochou. Rovněž u dvou pacientů (11,8 %) bylo zaznamenáno hojení rány po odběru hluboké žíly per secundam. Závěr: Výsledky studie hovoří ve prospěch metody řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou ve srovnání s jinými modalitami. Riziko rekurentní infekce je minimální, dlouhodobá průchodnost graftů vynikající. Obava z otoku dolní končetiny po odběru femorální žíly je neopodstatněná.