2013
Paměť, trauma, smrt: intervence jazyka a narativu
KOTÁSEK, MiroslavZákladní údaje
Originální název
Paměť, trauma, smrt: intervence jazyka a narativu
Název anglicky
Memory, Trauma, and Death: the Intervention of Narrative and Language
Autoři
Vydání
Česká literatura, Praha, AV ČR, Ústav pro českou literaturu, 2013, 0009-0468
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/13:00070199
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
UT WoS
EID Scopus
Klíčová slova česky
Čapek; trauma; narativní identita; psychoanalýza
Klíčová slova anglicky
Čapek; trauma; narrative identity; psychoanalysis
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 21. 4. 2014 19:12, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Článek se zabývá možnostmi, jimž disponuje jazyk, konkrétně jazyk prozaický ve vztahu k traumatickému zážitku či smrti. Soustředí se na dva romány Karla Čapka, Obyčejný život a Povětroně, stejně jako první fázi Freudovy psychoanalýzy. Poukazuje na obecně rozpoznatelné hranice a deformace, které při kontaktu jazyka se smrtí a traumatem vystupují. V závěru práce se formuluje obecnější otázka po vztahu mezi vnějškem (jazykem, zápisem) a vnitřkem (prožitkem) a nakolik je možné či nutné zpochybnit i vztah této pojmové dvojice.
Anglicky
The article discusses the possibilities that narrative and language have in their attempts to capture or describe traumatic experience and death. It concentrates on two prose texts by Karel Čapek, Obyčejný život and Povětroň, and the first phase of Freudian psychoanalysis, pointing at generally distinguishable limits and deformations that arise when narrative and language come in contact with trauma and death. It also tries to show that psychoanalysis arrives, explicitly and implicitly, at a similar conclusion. The last part of the article poses the question what the resulting relationship between the outside (narrated, written story) and the „inner“ experience is like, and to what extent the structure of this dyad can also be questioned.