Paměť, trauma, smrt: intervence jazyka a narativu

KOTÁSEK, Miroslav. Paměť, trauma, smrt: intervence jazyka a narativu. Česká literatura. Praha: AV ČR, Ústav pro českou literaturu, 2013, roč. 61, č. 3, s. 313-336. ISSN 0009-0468.

Základní údaje

• Originální název: Paměť, trauma, smrt: intervence jazyka a narativu
• Název anglicky: Memory, Trauma, and Death: the Intervention of Narrative and Language
• Autoři: KOTÁSEK, Miroslav (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Česká literatura, Praha, AV ČR, Ústav pro českou literaturu, 2013, 0009-0468.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: Písemnictví, masmedia, audiovize
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/13:00070199
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• UT WoS: 000322856600001
• Klíčová slova česky: Čapek; trauma; narativní identita; psychoanalýza
• Klíčová slova anglicky: Čapek; trauma; narrative identity; psychoanalysis
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Článek se zabývá možnostmi, jimž disponuje jazyk, konkrétně jazyk prozaický ve vztahu k traumatickému zážitku či smrti. Soustředí se na dva romány Karla Čapka, Obyčejný život a Povětroně, stejně jako první fázi Freudovy psychoanalýzy. Poukazuje na obecně rozpoznatelné hranice a deformace, které při kontaktu jazyka se smrtí a traumatem vystupují. V závěru práce se formuluje obecnější otázka po vztahu mezi vnějškem (jazykem, zápisem) a vnitřkem (prožitkem) a nakolik je možné či nutné zpochybnit i vztah této pojmové dvojice.

Anotace anglicky

The article discusses the possibilities that narrative and language have in their attempts to capture or describe traumatic experience and death. It concentrates on two prose texts by Karel Čapek, Obyčejný život and Povětroň, and the first phase of Freudian psychoanalysis, pointing at generally distinguishable limits and deformations that arise when narrative and language come in contact with trauma and death. It also tries to show that psychoanalysis arrives, explicitly and implicitly, at a similar conclusion. The last part of the article poses the question what the resulting relationship between the outside (narrated, written story) and the „inner“ experience is like, and to what extent the structure of this dyad can also be questioned.