2013
Fakes, Forgeries, and Robots: From the comedy of substitution to the theatre of affect
HORÁKOVÁ, JanaZákladní údaje
Originální název
Fakes, Forgeries, and Robots: From the comedy of substitution to the theatre of affect
Název česky
Falza, padělky a roboti: Od komedie záměny k divadlu afektu
Autoři
HORÁKOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
European Robotic Week 2013, Praha, 2013
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Vyžádané přednášky
Obor
Umění, architektura, kulturní dědictví
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14210/13:00070973
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
falza; padělky; roboti; komedie záměny; divadlo afektu
Klíčová slova anglicky
fakes; forgeries; robots; comedy of substitution; theatre of affect
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 11. 4. 2014 12:37, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
I would like to deal with the blind spot in the spectrum of ROBOTS' interpretations. So far, Robots have been taken as a natural part of our culture. We can meet with them on movie screens, on pages of sci-fi magazines and books, in toyshops and household appliances shops, or in factories, we can see them in rescue operations and space expeditions on TV, etc. However, the original Robots, the drama characters, which were for the first time introduced to the world in the play R. U. R., Rossum's Universal Robots (1920/21) by Karel Capek, has been escaping serious analyses from the aesthetics point of view. Therefore, I would like to go back to the roots of the Robot's meaning, to introduce the Robot as a special kind of artistic medium. The Robot will be analysed within the perspective of semiology of theatre, and semiology of fakes and forgeries. The argument leads towards assertion that the Robot, as a sign within theatre sign system, establishes a new category in the taxonomy of artificial man and serves as a means of questioning of the borderline between notion of human and machine.
Česky
Příspěvek je věnován slepé skvrně ve spektru interpretací robotů. Roboti byli dosud považováni za přirozenou součást naší kultury. Můžeme se s nimi setkat na filmových plátnech, na stránkách sci-fi časopisů a knih, v hračkářství a obchodech s domácími spotřebiči, v továrnách, můžeme je vidět v záchranných operacích a kosmických výpravách v televizi. Nicméně, původní roboti, dramatické postavy, které byly poprvé představeny světu ve hře R.U.R., Rossums Universal Robots (1920 /21) od Karla Čapka, unikali seriózní analýze z estetického hlediska. Proto bych se chtěl vrátit ke kořenům smyslu robota. Představit jej jako zvláštní druh uměleckého média. Robot bude analyzován z pohledu sémiologie divadla a sémiologie padělků a falz. Výklad vede k závěru, že Čapkův robot jako dramatická postava a divadelní znak zavádí novou kategorii do taxonomie umělého člověka a současně slouží jako prostředek k průzkumu hranice mezi konceptem člověka a stroje.
Návaznosti
| MUNI/A/0740/2012, interní kód MU |
|