2013
Seneca Starší - počátky diskuze o úpadku řečnictví v Římě
PETROVIĆOVÁ, KatarinaZákladní údaje
Originální název
Seneca Starší - počátky diskuze o úpadku řečnictví v Římě
Název česky
Seneca Starší - počátky diskuze o úpadku řečnictví v Římě
Název anglicky
Seneca Maior - Beginnings of the Decline of Roman Oratory
Autoři
Vydání
I. Praha, Visuque et auditu iuxta venerabilis adrogantiam effugerat, od s. 119-126, 8 s. 2013
Nakladatel
Jednota klasických filologů
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/13:00070999
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-904945-2-7
Klíčová slova česky
Seneca Starší; Rétorika; Římská literatura raného císařství; Úpadek
Klíčová slova anglicky
Seneca the Elder; Oratory; Roman literature of the early Empire
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 9. 4. 2014 10:55, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
V článku autorka analyzuje první, nadto velmi ostré odsouzení římského řečnictví po konci římské republiky a nástupu císařské moci (Sen. contr. 1, praef., 1), jehož autorem je L./M.? Annaeus Seneca Starší, otec filozofa Seneky. O tento odsudek se opírá mnoho tradičních hodnocení císařské rétoriky, jejichž oprávněnost autorka svým příspěvkem relativizuje. Hlubší analýza citované pasáže totiž ukazuje, že Senekovy cíle byly především didaktické, a proto mohly být spíše výchovně-vzdělávací aktivizací potenciálních čtenářů než reálným hodnocením dobové řečnické praxe.
Anglicky
In the paper, the author analyses the first and very strict denouncement of Roman oratory during the period of the beginning of Roman Principate declared by L. (or M.) Annaeus Seneca the Elder, father of the philosoper Seneca (Sen. Contr. 1, praef., 1). At the same time, she questions many common evaluations proclaiming "the decline of Roman rhetoric" based on the improper interpretation of Seneca's judgement through the thorough analysis of already mentioned Seneca's passage. She comes to the conclusion that Seneca's aims are particularly didactic, and thus his judgment is to be understood as a sort of educational activation of the reader rather than the real evaluation of the contemporary rhetorical praxis.