2014
Civil Society Representing and Represented
MARADA, RadimZákladní údaje
Originální název
Civil Society Representing and Represented
Název česky
Občanská společnost reprezentující a reprezentovaná
Autoři
Vydání
1. vyd. Gottingen, Zivilgesellschaft und Menschenrechte im ostlichen Mitteleuropa. Tschechische Konzepte der Burgergesellschaft im historischen und nationalen Vergleich, od s. 117-140, 24 s. Veroffentlichungen des Collegium Carolinum, 2014
Nakladatel
Vandenhoeck & Ruprecht
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor
50000 5. Social Sciences
Stát vydavatele
Německo
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14230/14:00075104
Organizační jednotka
Fakulta sociálních studií
ISBN
978-3-525-37306-4
Klíčová slova česky
identita; neziskový sektor; občanská společnost; občanský étos; občanství; reprezentace
Klíčová slova anglicky
citizenship; civic ethos; civil society; identity; non-government sector; representations
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 28. 2. 2014 16:35, doc. PhDr. Ing. Radim Marada, Ph.D.
V originále
The revolutionary rhetoric of 1989 postulated civil society as both, the ultimate goal of revolutionary transformation (a catchword for a truly democratic society) and the key vehicle to achieving that goal. The germs of what was to be achieved had to be identified in present personal qualities, human relations, and organizational forms. This soon led to a discursive differentiation between the civil and the non-civil, and thus to formation of new division lines in the post-revolutionary social-cultural environment. The text identifies the key sources, forms and implications of this process, and it especially focuses on the social-cultural conflict emerging along with the attempts to equate civil society and civicness with institutionalization of non-government organizations and the non-profit sector.
Česky
Revoluční rétorika roku 1989 postulovala občanskou společnost současně jako vrcholný cíl revoluční transformace (obraz opravdu demokratické společnosti) a jako nástroj k dosažení tohoto cíle. Zárodky toho, čeho mělo být dosaženo tak měly být identifikovány již ve stávajících osobních vlastnostech, mezilidských vztazích a organizačních formách. Tato konstelace brzy vybudila potřebu striktního rozlišování mezi občanským a ne-občanským a vedla tak k ustavení nových konfliktních linií v porevolučním sociálním a kulturním prostředí. Text identifikuje klíčové zdroje, podoby a důsledky tohoto procesu, přičemž se zejména zaměřuje na sociálně-kulturní a politizovaný konflikt, jenž vykrystalizoval společně s tím a do té míry, do které si výhradní právo na reprezentaci občanskosti a občanské společnosti uzurpovaly nové organizace nevládního a neziskového sektoru.