Domande a cui non si puo rispondere / Unbeantwortbare Fragen

MÁCHA, Jakub. Domande a cui non si puo rispondere / Unbeantwortbare Fragen. In Assunta Verrone - Peter Nickl. Di quanta ragione ha bisogno la società? / Wieviel Vernunft braucht die Gesellschaft? Prima edizione. Pomigliano D'Arco: Diogene Edizioni, 2013, s. 41-45. versione bilingue - italiano/tedesco. ISBN 978-88-6647-083-0.

Základní údaje

Originální název

Domande a cui non si puo rispondere / Unbeantwortbare Fragen

Název česky

Nezodpověditelné otázky

Název anglicky

Unanswerable questions

Autoři

MÁCHA, Jakub

Vydání

Prima edizione. Pomigliano D'Arco, Di quanta ragione ha bisogno la società? / Wieviel Vernunft braucht die Gesellschaft? od s. 41-45, 5 s. versione bilingue - italiano/tedesco, 2013

Nakladatel

Diogene Edizioni

---

Další údaje

Jazyk

italština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion

Stát vydavatele

Itálie

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Odkazy

URL

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14210/13:00072734

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-88-6647-083-0

Klíčová slova česky

rozum;otázky;Kant;Wittgenstein

Klíčová slova anglicky

reason;questions;Kant;Wittgenstein

Štítky

Immanuel Kant, Wittgenstein

---

Anotace

V originále

Kants Kritik der reinen Vernunft beginnt mit der Feststellung, es gebe Fragen in der Natur unserer Vernunft, die sie zwar nicht abweisen aber auch nicht beantworten kann. Eine Diagnose folgt sogleich: Diese Fragen übersteigen alles Vermögen der Vernunft. Kant schlägt eine radikale Behandlung vor: Die Vernunft muss in Grenzen der möglichen Erfahrung eingeschlossen werden. Das heißt für ihn jedoch, dass jene unbeantwortbaren Fragen keineswegs aufhören, die Vernunft zu belästigen. Auch Wittgenstein bekennt, dass unsere Vernunft Fragen erkennen kann, nicht aber deren Antworten. Das Ziel seiner Philosophie ist jedoch, den Menschen von diesen Fragen zu befreien, indem er sich in die Regeln des Sprachgebrauchs auskennt.

Česky

Kantova Kritika čistého rozumu začíná poznamenáním, že v povaze našeho rozumu existují otázky, které nelze odmítnout ani zodpovědět.Diagnóza následuje bezprostředně: Tyto otázky jsou mimo veškerou moc rozumu. Kant navrhuje radikální léčbu: tyto otázky musí být uzavřeny v mezích možné zkušenosti. To ale neznamená, že tyto otázky přestanou lidský rozum obtěžovat. Wittgenstein také uznává, že náš rozum si klade otázky, na něž nejsou odpovědi.Cílem jeho filosofie je osvobodit lidi z těchto otázek tím, že se orientuje v pravidlech používání jazyka.

Anglicky

Kant's Critique of Pure Reason begins by noting that there are questions in the nature of our reason, but they do not reject but can not answer. A diagnosis follows immediately: These questions exceed all power of reason. Kant proposes a radical treatment: The reason must be enclosed in the limits of possible experience. That is, for him, however, that those unanswerable questions end not to harass the reason. Wittgenstein also acknowledges that our reason can identify questions but not the answers. The aim of his philosophy is to free the people of these questions, he knows his way around by the rules of language use.

Přiložené soubory

Unbeantwortbare_Fragen.pdf

Požádat o autorskou verzi souboru