Lhát vědu

STRÁNSKÝ, Michal. Lhát vědu. In Drozenová, Wendy. Etika a věda: etická dilemata ve vědecké práci. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2013, s. 95-100. ISBN 978-80-7464-180-0.

Základní údaje

Originální název

Lhát vědu

Název anglicky

Lying Science

Autoři

STRÁNSKÝ, Michal

Vydání

Ostrava, Etika a věda: etická dilemata ve vědecké práci, od s. 95-100, 6 s. 2013

Nakladatel

Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-80-7464-180-0

Klíčová slova anglicky

Lie; Deception; Science; Methodology; Informed Consent; Experiment; S. Harris; S. Milgram

---

Anotace

V originále

Jedním ze zdánlivých etických prohřešků, jehož se může vědec při své práci dopustit, je lhaní. Lhaní stojí v přímém protikladu vůči vlastnímu cíli vědecké práce produkovat pravdivé poznání; v této oblasti navíc může mít fatální důsledky. Prosazovat normu „je nepřípustné dopustit se lži při vědecké práci“ se zdá být rozumné. Autor příspěvku si dává za úkol zamyslet se nad tím, nakolik je tento předpoklad oprávněný a zdali je skutečně možné obejít se při vědecké práci bez lhaní. Nehledě na intuitivní přijatelnost diskutované normy je totiž zjevné, že vědci v mnoha oblastech své práce využívají lež jako nedílnou součást vlastní metodologie. Je-li tomu tak a pokud je v tomto ohledu lež prospěšná, předpoklad, že lež vědu morálně kompromituje, neplatí. Naopak, za připuštění tvrzení, že věda primárně slouží lidskému dobru, a že lhaní vědeckou práci v některých ohledech podporuje, lze vyvodit zajímavý závěr, že vyloučit lež z vědecké praxe je samo nemorální. Je samozřejmé, že takto využívaná lež musí podléhat přísné kontrole, v čemž autor vidí zásadní pole působnosti pro filosofii.

Anglicky

One of the apparent ethical violations a scientist can commit is lying. Lying stands in the direct opposition to the goal of science: to produce a truthful knowledge. In this area, lying might have a fatal consequences. Implementation of the norm "it is not acceptable to commit a lie in the scientific research" seems rational. The author of the text tries to examine how this assumption is justified and if it is really possible to do science without lying. Intuitive acceptability of the norm aside, it is obvious that scientists use lying as an integral part of their methodology in many areas of their work. If that is true and the lying is useful, the assumption that lying violates the science is not sustainable. On the contrary, if we accept that science serves to benefit the man and that lying supports science in some regard, an interesting conclusion arises – excluding lies from scientific work is immoral. It is obvious that using lies in this regard must be strictly controlled, which offers many possibilities for a philosopher.

---

Návaznosti

CZ.1.07/2.4.00/31.0108, interní kód MU

Název: Výzkumná síť teorie a dějin vědy (Akronym: Síť TDV) Investor: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Výzkumná síť teorie a dějin vědy, 2.4 Partnerství a sítě