J 2014

Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile

BENEŠ, J.; Petr HUSA; O. NYČ a S. POLÍVKOVÁ

Základní údaje

Originální název

Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile

Název anglicky

Diagnosis and therapy of Clostridium difficile infection: Czech national guidelines

Autoři

BENEŠ, J.; Petr HUSA; O. NYČ a S. POLÍVKOVÁ

Vydání

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství, Praha, Trios, 2014, 1211-264X

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30300 3.3 Health sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14110/14:00076246

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova česky

Clostridium difficile; post-antibiotiká kolitida; metronidazol; vankomycin; fidaxomicin; transplantace stolice

Klíčová slova anglicky

Clostridium difficile; Fecal transplantation; Fidaxomicin; Metronidazole; Post-antibiotic colitis; Vancomycin

Štítky

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 4. 11. 2014 13:21, Ing. Mgr. Věra Pospíšilíková

Anotace

V originále

Kolitida vyvolaná Clastrídium diíticiíe je infekční choroba různé závažnosti, která může probíhat jako banální průjmové onemocnění, ale také jako život ohrožující nemoc provázená paralytickym ileem a bolestivým rozepnutím tračníku, přecházející do sekundární sepse (toxické megakolon). Jiným možným projevem této choroby je rekurentní kolitida s opakovanými atakami průjmů, která postiženého jedince vysiluje fyzicky i psychicky. Po stanovení etiologické diagnózy se doporučuje vyšetřit stolici pacienta kombinací dvou až tři mikrobiologických metod (průkaz klostridiových toxinů A a B, průkaz klostridiové glutamátdehydrogenázy, průkaz mikroba anaerobní kultivací, případně průkaz genů kódujících tvorbu toxinů A a B). Další možnou cestou ke stanovení diagnózy je endoskopické vyšetřeni s nálezem charakteristických ostrůvkovitých pablán na sliznici tračníku. Volba léčby závisí na závažnosti nemoci a na pravděpodobnosti rekurence. Základními léky v terapii klostridiové kolitidy jsou metronidazol, vankomycin a fidaxomicin. Při opakovaných rekurencích se osvědčila transplantace stolice. Výskyt klostridiové kolitidy ve zdravotnickém zařízení vyžaduje jednak zavedení izolačního režimu u nemocného jedince po dobu trvání průjmů, jednak uplatnění zásad surveillance a navazujících opatřeni, tj. aktivní vyhledávání, včasnou léčbu postižených a prevenci šíření nákazy na další osoby. Při vyšším výskytu nemoci na odděleni je nutně revidovat preskripci antibiotik.

Anglicky

Clostridium difficile infection (CDI) is a disease of varying severity. Its manifestations range from mild diarrhea to life-threatening paralytic ileus, painful distension of the large bowel, and sepsis. Another possible manifestation of the disease is recurring colitis that can exhaust the patient. For establishing the diagnosis, the patient's stool should be examined with two or three different microbiological methods (testing for clostridial toxins A and B; testing for clostridial glutamate dehydrogenase, anaerobic culture with specific media, or PCR detection of genes for production of clostridial toxins). An alternative way of assessing the etiology is colonoscopic examination; the disease is confirmed if characteristic patchy pseudomembranes are present in the bowel mucosa. Optimal treatment depends on severity of the disease and on the risk of recurrence. Metronidazole, vancomycin and fidaxomicin are used as basic drugs. Fecal transplantation is effective in recurrent disease. In the hospital setting, patients suffering from CDI should be isolated for the entire duration of diarrhea. Surveillance rules also should be applied, together with early treatment of symptomatic patients and prevention of the spread of the infection. Higher incidence of CDI in a ward implies that the local antibiotic prescription habits should be revised.