Obrazy a biotechnologie/BioArt, reprodukce a medicína

ŠLESINGEROVÁ, Eva. Obrazy a biotechnologie/BioArt, reprodukce a medicína. In zvaná přednáška v kurzu „Umění nových médií: umění a technika II.“, FF MU (ústav hudební vědy). 2014.

Základní údaje

Originální název

Obrazy a biotechnologie/BioArt, reprodukce a medicína

Název česky

Obrazy a biotechnologie/BioArt, reprodukce a medicína

Název anglicky

Images and biotechnology/BioArt, reproduction and medicine

Autoři

ŠLESINGEROVÁ, Eva ORCID

Vydání

zvaná přednáška v kurzu „Umění nových médií: umění a technika II.“, FF MU (ústav hudební vědy), 2014

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Vyžádané přednášky

Obor

Archeologie, antropologie, etnologie

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14230/14:00077868

Organizační jednotka

Fakulta sociálních studií

Klíčová slova česky

vizuální kultura BioArt reprodukční medicína

Klíčová slova anglicky

visual culture BioArt reproductive medicine

---

Anotace

V originále

Roku 1952 se Rosalind Franklin a Maurice Wilkinsovi podařilo udělat historicky prvních pár rentgenových snímků DNA, kterými umožnili dokončení skládanky celistvého a úplného zobrazení její molekulární struktury. Od této doby se technické obrazy, imaginace DNA staly kulturní ikonou a důležitou součástí našich současných způsobů vidění a přemýšlení o lidské vtělenosti, uvažování o individualitě, Self a hranicích či možnostech lidské reprodukce. Jak říkají Suzzane Anker a Dorothy Nelkin ve své knize The Molecular Gaze. Art in the Genetic Age (2004), vizualizace a screeningy molekulárních úrovní našich těl spolu se současnými zobrazovacími technologiemi se staly zdrojem vše pronikajících metafor a provokativních vizuálních obrazů. V našem kulturním kontextu jsou ostatně geny, DNA či embryo pro mnoho lidí velmi mocnými ikonami – s téměř magickou silou, symbolem života, či jeho programu. V tzv. BioArtu a SciArtu – odvětvích umění, kde umělci/vědci pracují s živými buňkami, tkáněmi, geny a vytvářejí, re-programují bios (živé) se staly součástí specifické vizuální imaginace, post/trans/humanistické biopolitické ikonologie a reprodukce lidských i ne-tak-úplně-lidských těl. BioArt a SciArt tak publikum kromě estetické roviny provokují tím, že jej staví tváří v tvář destabilizovaným a měnícím se hranicím lidství, prolínání bionických, zvířecích, non-humánních struktur v uměleckém díle, které nutně čelí důležitým etickým otázkám. Přednáška a debata budou vycházet z kritické sociální a vizuální teorie (Hayles, Foucault, Rabinow, Mitchell, Flusser), kde budeme sledovat vyjednávání a produkci či re/produkci vidění a vědění o různých podobách DNA, genomu, embryí, kmenových buněk. Také si povšimneme kulturní práce při očišťování (Latour) a produkci trashumánních taxonomií a klasifikací různých hybridních bytostí, ještě-ne-lidských-bytostí, atd. Toto vše budeme promýšlet na příkladu prací konkrétních umělců, zejména: Patricia Piccinini, Luis Bec či Heather Dewey-Hagborg.

Anglicky

The visual imagery of DNA has become a cultural icon and important part of our contemporary way of seeing and speaking about the human body. As Suzzane Anker and Dorothy Nelkin point out in their book called The Molecular Gaze. Art in the genetic Age (2004), molecular screening or modern imaging technology, has become a source of multiple metaphors and provocative visual images. In our cultural discourse, the gene has become a powerful and pervasive icon – an almost magical force. There are many artists and visual performers who use live cells, tissue, or genes to create, perform and re-program living things, and work with the specific visual imagination of the human body. They are part of a broader current of artists who are intrigued by DNA, genetics, and working with live tissues. BioArt and SciArt are not only imagination of the human body at the aesthetical level, but through their works artists stimulate the audience to face some existential questions. Some of the questions are disturbing; it is difficult or impossible to reach simple answers about the fact of human embodiment, the borderlines of humanity, or the in/separability the self, mind, soul and body. Taking advantage of critical social and visual theory (Hayles, Foucault, Mitchell, Flusser), this paper examines the narrative concerning the production of knowledge within interpretation of various imaginations of DNA, genom, embryos, and cultural production of transhuman taxonomies and classifications as well. Particularly, art works of Patricia Piccicini, Luis Bec and Heather Dewey-Hagborg will be analysed.