Alogliptin po akutním koronárním syndromu u pacientů s diabetes mellitus

ŠPINAR, Jindřich, Lenka ŠPINAROVÁ a Jiří VÍTOVEC. Alogliptin po akutním koronárním syndromu u pacientů s diabetes mellitus. Farmakoterapie. Praha: Farmakon Press, 2014, roč. 2014, Suppl. 2, s. 50-55. ISSN 1801-1209.

Základní údaje

• Originální název: Alogliptin po akutním koronárním syndromu u pacientů s diabetes mellitus
• Název anglicky: Alogliptin after acute coronary syndrome in patients with diabetes mellitus
• Autoři: ŠPINAR, Jindřich (203 Česká republika, garant, domácí), Lenka ŠPINAROVÁ (203 Česká republika, domácí) a Jiří VÍTOVEC (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Farmakoterapie, Praha, Farmakon Press, 2014, 1801-1209.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30201 Cardiac and Cardiovascular systems
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/14:00078560
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: alogliptin; akutní koronární syndrom; glykovaný hemoglobin; hypoglykemie; pankreatitida
• Klíčová slova anglicky: alogliptin; acute coronary syndrome; HbA; .hypoglycaemia; pancreatitis
• Štítky: EL OK

Anotace

Diabetes mellitus (DM) 2. typu je závažné chronické onemocnění, jehož výskyt ve vyspělých zemích neustále narůstá. V České republice nyní trpí DM přibližně 8 % obyvatel, přičemž asi 90 % z nich tvoří právě nemocní s DM 2. typu. Základním cílem léčby diabetů je snížení morbidity a mortality pacientů. Léčba pacientů s DM 2. typu je v současnosti účinná z pohledu snižování glykemie, ale bohužel ještě není zcela optimální z pohledu morbidity a mortality. Jistému ideálu se již blíží terapie založená na podávání inkretinů. Jako inkretinové hormony, mezi něž v současné době řadíme GLP-1 (glucagon-like peptide 1) a GIP (glucose-dependent insuli-notropic poiypeptide, gastric inhibitor polypeptide), jsou označovány biochemické látky polypeptidické povahy. Oba inkretinové hormony, tedy GLP-1 i GIP, jsou v krevním oběhu během několika málo minut odbourávány enzymem dipeptidylpeptidázou-4 (DPP-4). Mechanismus účinku těch¬to léčiv, nazývaných gliptiny, spočívá v inhibici DPP-4. Ve studii EXAMINE, v níž byl aiogliptin podáván po akutním koronárním syndromu pacientům s DM 2. typu, bylo 5 380 nemocných randomizovaně rozděleno do skupiny, ve které byli léčeni alogliptinem, nebo do skupiny, v níž bylo podáváno placebo; nemocní byli sledováni až 40 měsíců (medián doby léčby alogliptinem byl 18 měsíců). Primární sledovaný ukazatel (úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozková příhoda) se vyskytl u 305 pacientů ze skupiny s alogliptinem (11,3 %)a 316 pacientů ze skupiny placeba (11,8 %) (p < 0,001 pro noninferioritu). Hladina glykovaného hemoglobinu se výrazně více snížila po užívání alogliptinu (o 0,36 procentního bodu; p < 0,001). Výskyt nežádoucích účinků, jako jsou hypoglykemie, pankreatitida či nutnost dialýzy, byl v obou skupinách stejný.Alogliptin u pacientů po akutní koronární příhodě a s DM 2. typu byl při srovnatelné kardiovaskulární morbiditě a mortalitě účinný ve snižování hladiny glykovaného hemoglobinu, aniž došlo ke zvýšení výskytu či intenzity nežádoucích účinků.

Anotace anglicky

Diabetes mellitus type 2 (DM2) is a serious chronic disease with an increasing incidence in developed countries. About 8% of Czech population is suffering from diabetes; about 90% of them are DM2. The main aim of the treatment is the decrease of morbidity and mortality. The treatment based on lowering blood glues is not optimal yet. A possible optimal treatment is based on so called incretins. GLP-1 (glucagon-like peptide 1) and GIP (glucose-dependent insulinotropic polypeptide, gastric inhibitory polypeptide) are the best known incretine hormones. Both of them are metabolized by the enzyme dipeptidyl peptidase 4 (DPP-4). The effect of drugs called gliptins is based on an inhibition of the enzyme dipeptidyl peptidase 4 (DPP-4). The EXAMINE study in patients with DM2 and after acute coronary syndrome randomized 5380 patients on the treatment with alogliptin or placebo; the patients were followed 40 months (median of treatment with alogliptin was 18 months). The primary endpoint (cardiovascular death, nonfatal myocardial infarction or nonfatal stroke) was in 305 patients treated with alogliptin (11.3 %) and in 316 patients treated with placebo (11.8 %), p < 0,001 for noninferiority. The HbA,, level decreased significantly after alogliptin by 0.36 %, p < 0,001. The adverse event like hypoglycaemia, pancreatitis or haemodialysis was similar in both groups. Alogliptin in patients after acute coronary syndrome and with DM2 significantly reduced HbAk, did not influence morbidity and mortality and did not increase adverse event.