Molekulární mechanismy rezistence u nádorového onemocnění prostaty

RAUDENSKÁ, Martina, Jan BALVAN, Jaromír GUMULEC, Markéta SZTALMACHOVÁ, Hana POLANSKÁ, V. ADAM, M. STIBOROVÁ, T. ECKSCHLAGER, R. KIZEK a Michal MASAŘÍK. Molekulární mechanismy rezistence u nádorového onemocnění prostaty. Praktický lékař. Praha: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, 2014, roč. 94, č. 2, s. 88-93. ISSN 0032-6739.

Základní údaje

• Originální název: Molekulární mechanismy rezistence u nádorového onemocnění prostaty
• Název česky: Molekulární mechanismy rezistence u nádorového onemocnění prostaty
• Název anglicky: Molecular mechanisms of anti-cancer treatment resistance in prostate tumours
• Autoři: RAUDENSKÁ, Martina (203 Česká republika, domácí), Jan BALVAN (203 Česká republika, domácí), Jaromír GUMULEC (203 Česká republika, domácí), Markéta SZTALMACHOVÁ (203 Česká republika, domácí), Hana POLANSKÁ (203 Česká republika, domácí), V. ADAM (203 Česká republika), M. STIBOROVÁ (203 Česká republika), T. ECKSCHLAGER (203 Česká republika), R. KIZEK (203 Česká republika) a Michal MASAŘÍK (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Praktický lékař, Praha, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, 2014, 0032-6739.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/14:00078582
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova anglicky: Anti-androgen resistance; Cancer associated fibroblasts (cafs); Kl; Mechanisms of chemoresistance; Metallothionein; Nf; P53; Pten; Radioresistance; Signal pathways
• Štítky: EL OK
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Vznik rezistence nádorových buněk k léčbě je velmi frustrující problém pro pacienty i onkology. Vyskytuje se ve dvou variantách: rezistence primární a rezistence získaná v průběhu léčby. Pokroky ve výzkumu poskytuji nové léčebné strategie a mnoho druhů nádorů, které byly dříve považovány za primárné rezistentní, nyní odpovídá na nové léčebné postupy. Pozornost se tedy postupně přesouvá k závažnému pí oblému získané lezistence. Rezistence k léčbě může vznikat mnoha různým: mechanismy. Jedním z nich je konstitutivní aktivace transkripčních faktorů NF-*kappaB, která byla pozorována u mnoha nádorů. Tato aktivace podporuje přežíváni nádorových buněk a snižuje jejich senzitivitu k chemoterapii. Některá chemoterapeutika, která jsou využívána k léčbě nádorů, jsou rovněž schopna aktivovat NF-*kappaB. a zpětnou vazbou tak snižují svoji efektivitu. V některých případech může již první cyklus léčby vyselektovat populaci rezistentních nádorových buněk, které způsobí relaps onemocněni a v důsledku své rezistence i selhán: následné léčby. Tento mechanismus vzniku rezistence se uplatňuje zejména u nádorů skládající se z heterogenní populace buněk, což je mimo jiné právě případ nádorů prostaty. Progrese nádoru prostaty tumoru vyžaduje pozitivní zpětnou vazbu mezi fíbroblasty asociovanými s nádorem (CAFs) a nádorovými buňkami. Nádorové buňky udržují fibroblasty v aktivovaném stavu (vyšší transkripční aktivita některých genů) a ty produkují růstové faktory a cytokmy, které umožňují progresi nádoru zprostředkovanou remodelací extracelulární matrix (ECM). proliferad nádorových buněk, podporou angiogeneze a přeměny epitelových buněk na mezenchymové EMT). Důkladné porozumění mechanismům rezistence a jejich vzájemným interakcím by mohlo přinést dva základní výsledky. Prvním výsledkem bude identifikace pacientů, kteří nemohou profitovat z určité terapie a zvolení terapie jiné. Pacienti tak nebudou vystaveni zbytečným nežádoucím účinkům jinak neúčinné terapie. Druhým výsledkem může být objevení molekulárních cílů pro vývoj novýcn léčiv.

Anotace anglicky

There are few problems more frustrating and depressing to oncologists and cancer patients alike than anti-cancer have treatment resistance. It comes in two varieties: primary and acquired. More and more cancers become responsive to newly developed therapies that are successful in inducing responses in cancers previously considered intrinsically resistant, and the emphasis gradually moves on more and more problematic acquired types of resistance. Acquired resistance may arise through many types of mechanisms. One of them is a constitutive activation of NF-kB, which has been described in a great number of solid tumours and this activation appears to support cancer cell survival and to reduce the sensitivity against chemotherapeutic drugs. Additionally, some anticancer therapies induce this transcription factor themselves and through this mechanism lower their own efficiency. In some cases, a first cycle of an anti-cancer treatment may select resistant population of tumour cells that subsequently leads to recurrence of disease and to the failure of treatment. This may be particularly true for tumours that are composed of a heterogeneous population of cells, which is exactly the case of prostate tumours. Tumour progression needs a positive and reciprocal feedback between cancer associated fibroblasts (CAFs) and cancer cells. Cancer cells induce and maintain the fibroblasts activated phenotype (activated transcription of certain genes), which produce a series of growth factors and cytokines that sustain tumour progression by promoting extracellular matrix (ECM) remodelling, cell proliferation, angiogenesis and epithelialmesenchymal transition (EMT). A thorough understanding of chemoresistance pathways and how they interact would facilitate two important outcomes. Firstly, identifying patients who will not benefit from chemotherapy prior to their exposure will avoid unnecessary toxicity and allow them to move on to alternative treatment options. Secondly, targets for further drug development may also arise.