k 2014

Autologní femorální žíla při řešení infekce cévní protézy v aorto-iliako-femorální pozici

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Tomáš NOVOTNÝ, Jan BUČEK, Robert VLACHOVSKÝ et. al.

Základní údaje

Originální název

Autologní femorální žíla při řešení infekce cévní protézy v aorto-iliako-femorální pozici

Autoři

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Tomáš NOVOTNÝ, Jan BUČEK a Robert VLACHOVSKÝ

Vydání

VI. sjezd České společnosti kardiovaskulární chirurgie, 9.-11.11.2014, Brno, 2014

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

30200 3.2 Clinical medicine

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Lékařská fakulta
Změněno: 26. 1. 2015 00:01, MUDr. Tomáš Novotný, Ph.D.

Anotace

V originále

Cíl: Klasickým řešením infekce aortální cévní protézy je její explantace následovaná extraanatomickým (axillo-bi/femorálním) bypassem pro zajištění prokrvení dolních končetin. Z řady studií vyplývá, že výsledky nejsou uspokojivé co se týče rizika reinfekce (až 20 %), rizika okluze bypassu s následnou amputací končetiny (až 43 %) a rizika krvácení z pahýlu aorty. Rovněž další metody (in situ náhrada protézou smáčenou v rifampicinu nebo silver graftem, allogením tepenným nebo žilním štěpem či náhrada pomocí autologní vena saphena magna) jsou zatíženy vyšším rizikem rekurentní infekce (až 20 %) a amputace (až 25 %), jak vyplývá z literárních zdrojů. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo in situ náhradou pomocí autologní vena femoralis superficialis (femorální žíla). Prezentovaná studie ověřuje tyto údaje na vlastním souboru. Soubor a metodika: V období 6/2007 – 6/2014 byl graft z autologních femorálních žil použit jako tepenná náhrada v aorto-iliako-femorální pozici u 45 pacientů (35 mužů, 10 žen, průměrný věk 63,3 roků, rozmezí 30 – 79 let). 25x jako náhrada infikované cévní protézy (11x aorto-bifemorální, 4x jednostranná aorto-femorální, 1x axilo-bifemorální, 3x náhrada jednoho raménka aortobifemorální protézy, 5x iliako-femorální protéza, 1x iliako-femorální protetický zkřížený bypass). U 20 pacientů se zvýšeným rizikem infekce (mykotické AAA, gangréna, pozitivní CRP, febrilie) byla provedena tepenná rekonstrukce v aorto-iliako-femorální pozici pomocí graftu z autologních femorálních žil jako primární výkon. Pooperačně byli pacienti sledováni v intervalech 1, 3 a 6 měsíců a dále jedenkrát ročně. Výsledky: Průměrná délka sledování souboru byla 25,2 ± 25,2 měsíců, rozmezí 1 – 79 měsíců. 30denní mortalita byla 4,4 % (2 pacienti – 16. a 21. pooperační den). V průběhu sledování souboru zemřelo dalších 9 pacientů bez souvislosti s výkonem, s funkčním žilním bypassem. V jednom případě (2,2 %) byla provedena časná reoperace pro selhání rekonstrukce. Dále došlo k jednomu uzávěru rekonstrukce po 5 měsících (2,2 %). Čtyři pacienti (8,9 %) v souboru byli amputování do 3 měsíců od výkonu z důvodu progrese ischémie periferie končetiny i při zachované funkčnosti štěpu u 3 z nich. V souboru nebyla pozorována plicní embolizace, rekurentní infekce, maligní edém končetiny po odběru femorální žíly nebo aneuryzmatická dilatace či degradace žilního štěpu. Ve čtyřech případech (8,9 %) byl pozorován přechodný benigní otok odběrové končetiny, dobře kontrolovaný kompresivní punčochou. U pěti pacientů (11,1 %) bylo zaznamenáno hojení rány po odběru hluboké žíly per secundam. U tří pacientů (6,7 %) se rozvinul serom v ráně po odběru femorální žíly, který byl vyřešen punkcí. Závěr: Dosažené výsledky potvrzují superioritu metody řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou nad jinými modalitami. Riziko rekurentní infekce je minimální, dlouhodobá průchodnost graftů vynikající, obava z otoku dolní končetiny po odběru femorální žíly není opodstatněná. Ani v dlouhodobém sledování nebyla pozorována degradace štěpu.