GACHALLOVÁ, Natália. Osudy a proměny Sókratova daimonia. In III. podzimní škola římského práva, PrF a FF MU, 28.-29. 11. 2014, Kroměříž. 2014. |
Další formáty:
BibTeX
LaTeX
RIS
|
Základní údaje | |
---|---|
Originální název | Osudy a proměny Sókratova daimonia |
Název anglicky | The Fates and Transformations of Socrates' daimonion |
Autoři | GACHALLOVÁ, Natália (703 Slovensko, garant, domácí). |
Vydání | III. podzimní škola římského práva, PrF a FF MU, 28.-29. 11. 2014, Kroměříž, 2014. |
Další údaje | |
---|---|
Originální jazyk | čeština |
Typ výsledku | Prezentace na konferencích |
Obor | Písemnictví, masmedia, audiovize |
Stát vydavatele | Česká republika |
Utajení | není předmětem státního či obchodního tajemství |
Kód RIV | RIV/00216224:14210/14:00078775 |
Organizační jednotka | Filozofická fakulta |
Klíčová slova česky | Sókratés; daimonion; Platón; Apuleius; De deo Socratis; Augustinus |
Klíčová slova anglicky | Socrates; daimonion; Plato; Apuleius; De deo Socratis; Augustine |
Štítky | rivok |
Příznaky | Recenzováno |
Změnil | Změnila: doc. Mgr. Katarina Petrovićová, Ph.D., učo 10362. Změněno: 13. 3. 2015 10:33. |
Anotace |
---|
Postava Sókrata rezonovala nejen ve své době, ale i u pozdějších autorů, přičemž názory na něj se v průběhu staletí značně lišily. V rámci sókratovské tradici lze pozorovat dvě hlavní větve: na jedné straně stojí Sókratés jako morální autorita par excellence (jak známo z Platóna, Xenofonta, Cicerona či Senecy), s důrazem zejména na statečné a klidné přijetí rozsudku smrti; na druhé straně má jeho osobnost i nadpřirozený rozměr reprezentovaný konceptem tzv. daimonion. Příspěvek má za cíl prozkoumat vývoj a proměny vnímání tohoto druhého směru. Přitom vychází jak z Platónova svědectví dochovaného v dialozích, tak především ze zpráv autorů pozdní antiky, Plútarcha, Maxima z Tyru a Apuleia. Výchozím dílem pro dnešní představu o daimonech je pro nás právě spis De deo Socratis z pera výše zmíněného afrického učence Apuleia, který poskytuje nejsystematičtější a nejucelenější vhled do této problematiky. Zde je zajímavé pozorovat, jakým způsobem je přijímán, či spíše zavrhován, ranými křesťanskými autory včele s Augustinem. Ten má na svědomí i nejmarkantnější významový posun termínu daimonion směrem k dnešnímu negativnímu vnímání pod vlivem křesťanského učení. |
Anotace anglicky |
---|
Socrates´s personality resonated not only in his times, but also through the works of later authors, while the views on him differed significantly in the course of centuries. However, it seems that the Socratic tradition split in two ways: on the one hand, there is Socrates functioning as a moral authority par excellence, as we know him from Plato, Xenophon, Cicero or Seneca, with an emphasis on his calm reception of death penalty; on the other hand, there is another, supernatural, dimension of his personality represented by the concept of so-called daimonion. The aim of the paper is to examine the development and changes of perception within the frame of the latter tradition. The argumentation is based on Plato´s accounts in his dialogues, as well as the reports of the authors of late antiquity, Plutarch, Maximus Tyrius and Apuleius. Treatise De deo Socratis written by aforementioned African intellectual Apuleius provides us with the most systematic and complex view on the issue of daemons. Here, it is of a particular interest to see, how it was accepted, or rather condemned, by the early Christian authors. It is Augustinus who is to be regarded responsible for the negative connotations of the term daimonion under the influence of Christianity. |
Návaznosti | |
---|---|
MUNI/A/0860/2013, interní kód MU | Název: Interdisciplinární výzkum starých indoevropských jazyků, jejich literatur a příslušných kultur (Akronym: Staré jazyky a literatury) |
Investor: Masarykova univerzita, Interdisciplinární výzkum starých indoevropských jazyků, jejich literatur a příslušných kultur, DO R. 2020_Kategorie A - Specifický výzkum - Studentské výzkumné projekty |
VytisknoutZobrazeno: 20. 9. 2024 00:03