2014
Osudy a proměny Sókratova daimonia
GACHALLOVÁ, NatáliaZákladní údaje
Originální název
Osudy a proměny Sókratova daimonia
Název anglicky
The Fates and Transformations of Socrates' daimonion
Autoři
Vydání
III. podzimní škola římského práva, PrF a FF MU, 28.-29. 11. 2014, Kroměříž, 2014
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/14:00078775
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Sókratés; daimonion; Platón; Apuleius; De deo Socratis; Augustinus
Klíčová slova anglicky
Socrates; daimonion; Plato; Apuleius; De deo Socratis; Augustine
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 13. 3. 2015 10:33, doc. Mgr. Katarina Petrovićová, Ph.D.
V originále
Postava Sókrata rezonovala nejen ve své době, ale i u pozdějších autorů, přičemž názory na něj se v průběhu staletí značně lišily. V rámci sókratovské tradici lze pozorovat dvě hlavní větve: na jedné straně stojí Sókratés jako morální autorita par excellence (jak známo z Platóna, Xenofonta, Cicerona či Senecy), s důrazem zejména na statečné a klidné přijetí rozsudku smrti; na druhé straně má jeho osobnost i nadpřirozený rozměr reprezentovaný konceptem tzv. daimonion. Příspěvek má za cíl prozkoumat vývoj a proměny vnímání tohoto druhého směru. Přitom vychází jak z Platónova svědectví dochovaného v dialozích, tak především ze zpráv autorů pozdní antiky, Plútarcha, Maxima z Tyru a Apuleia. Výchozím dílem pro dnešní představu o daimonech je pro nás právě spis De deo Socratis z pera výše zmíněného afrického učence Apuleia, který poskytuje nejsystematičtější a nejucelenější vhled do této problematiky. Zde je zajímavé pozorovat, jakým způsobem je přijímán, či spíše zavrhován, ranými křesťanskými autory včele s Augustinem. Ten má na svědomí i nejmarkantnější významový posun termínu daimonion směrem k dnešnímu negativnímu vnímání pod vlivem křesťanského učení.
Anglicky
Socrates´s personality resonated not only in his times, but also through the works of later authors, while the views on him differed significantly in the course of centuries. However, it seems that the Socratic tradition split in two ways: on the one hand, there is Socrates functioning as a moral authority par excellence, as we know him from Plato, Xenophon, Cicero or Seneca, with an emphasis on his calm reception of death penalty; on the other hand, there is another, supernatural, dimension of his personality represented by the concept of so-called daimonion. The aim of the paper is to examine the development and changes of perception within the frame of the latter tradition. The argumentation is based on Plato´s accounts in his dialogues, as well as the reports of the authors of late antiquity, Plutarch, Maximus Tyrius and Apuleius. Treatise De deo Socratis written by aforementioned African intellectual Apuleius provides us with the most systematic and complex view on the issue of daemons. Here, it is of a particular interest to see, how it was accepted, or rather condemned, by the early Christian authors. It is Augustinus who is to be regarded responsible for the negative connotations of the term daimonion under the influence of Christianity.
Návaznosti
| MUNI/A/0860/2013, interní kód MU |
|