Právo a hudba: interpretace, imaginace, nadinterpretace, improvizace

MALANÍK, Michal. Právo a hudba: interpretace, imaginace, nadinterpretace, improvizace. Online. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, s. 82-94. ISBN 978-80-210-7534-4.

Základní údaje

Originální název

Právo a hudba: interpretace, imaginace, nadinterpretace, improvizace

Název anglicky

Law and Music: Interpretation, Imagination, Over-interpretation, Improvisation

Autoři

MALANÍK, Michal

Vydání

1. vyd. Brno, od s. 82-94, 13 s. 2014

Nakladatel

Masarykova univerzita, Právnická fakulta

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

50500 5.5 Law

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

elektronická verze "online"

Organizační jednotka

Právnická fakulta

ISBN

978-80-210-7534-4

Klíčová slova česky

Interpretace, právo, hudba, právní text, notový zápis, metodologie, performance, soudce, výkonný umělec, imaginace, nadinterpretace, improvizace

Klíčová slova anglicky

Legal Interpretation, Law, Music, Legal Text, Sheet Music, Methodology, Performance, Judge, Performing Artist, Imagination, Overinterpretation, Improvisation

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Příspěvek se zabývá možnými podobnostmi v práci s textem hudebního a právního interpreta. Ať už jde o text právní, nebo hudební, je ho třeba interpretovat a předvést publiku. Co se dá ale ještě považovat za vycházení z textu, jeho doslovného dodržování, a co je už za hranicí? Je potom možné nadinterpretaci, či improvizaci, přirovnat k ničím neomezené libovůli, nebo také podléhají nějakým pravidlům? Článek ukazuje, čím mohou být interpreti práva a hudby vábeni k překročení této hranice, co toto překročení ve výsledku znamená a v jakých příležitostech (jestli vůbec) je žádoucí.

Anglicky

The paper deals with the possible similarities in workings with text of legal and musical interpreter. Whether the text is legal or musical, it needs to be interpreted and perfomed to the audience. Which interpretation can still be considered as “based on text”, and which as “buit on text”? It is possible co compare overinterpretation, or improvisation to the inlimited distretionary, or are these seemingly free from rules ways of interpretation also subjects to some methodology? The article shows what can lure the interpreters to cross the line, what this crossing really means and in what occasions (if there are any) is it desirable.