2015
"Můžeš prostě říct, že máš babičku": Vietnamské děti, české babičky a význam prarodičovství v jejich biografiích
SOURALOVÁ, AdélaZákladní údaje
Originální název
"Můžeš prostě říct, že máš babičku": Vietnamské děti, české babičky a význam prarodičovství v jejich biografiích
Název česky
"Můžeš prostě říct, že máš babičku": Vietnamské děti, české babičky a význam prarodičovství v jejich biografiích
Název anglicky
'That's the Lady I call Grandma!': Vietnamese Children, Czech Grandmothers and the Meaning of Grandparenthood in the Biographies of Both
Autoři
SOURALOVÁ, Adéla (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Sociologický časopis, AV ČR, Sociologický ústav, 2015, 0038-0288
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50000 5. Social Sciences
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Impakt faktor
Impact factor: 0.262
Kód RIV
RIV/00216224:14230/15:00085019
Organizační jednotka
Fakulta sociálních studií
UT WoS
000367118900005
Klíčová slova česky
prarodičovstvi; vnukovství; péče; zpříbuzenštění
Klíčová slova anglicky
grandparenthood; gradchildhood; caregiving; kinning
Změněno: 29. 4. 2016 18:45, Ing. Alena Raisová
V originále
Vietnamští rodiče v České republice mnohdy hledají české ženy na hlídání svých dětí (více o důvodech viz Souralová [2012]). Velice často se chůvami stávají ženy v babičkovském věku. Ty jsou rodinami vyhledávány proto, že mají po odchodu do důchodu dostatek času na vykonávání této časově náročné aktivity. Ženy – budoucí chůvy – na nabídku placeného hlídání odpovídají kladně mimo jiné proto, že po odchodu do důchodu se cítí nepotřebované (vlastní vnoučata jsou buď samostatná, nebo bydlí daleko) a málo aktivní (ekonomicky neproduktivní). Úzký každodenní vztah mezi chůvou a dítětem vede k tomu, že jejich vztah začíná být postupně definován jako vztah rodinný/příbuzenský: z chůvy se stává babička a z dětí se stávají vnoučata. V této stati vycházím z hloubkových rozhovorů uskutečněných s českými chůvami vietnamských dětí a s dětmi vietnamských rodičů, které měly/mají českou chůvu. V textu se věnuji tomu, jak je vztah mezi dítětem a chůvou zvýznamňován a chápán v širším kontextu biografií samotných aktérek a aktérů. Kladu si přitom následující dvě otázky: Jak se utváří příbuzenské vazby mezi chůvou a dítětem? Jaký je význam těchto příbuzenských vazeb pro české babičky a jejich vietnamská vnoučata?
Anglicky
Vietnamese immigrant parents in the Czech Republic often hire Czech nannies for their children. The nannies are usually recently retired women who welcome the opportunity for daily (paid) activity. Close daily contact between a nanny and a child leads to the formation of kinship ties: the nanny becomes the child’s grandmother, and the cared-for child becomes the nanny’s grandchild. Drawing on in-depth interviews the author examines these intergenerational relationships and focuses on how the nannies and the children understand these relationships in the context of their biographies. To this end the author poses two questions: How does the kinning process between nanny and child occur? What is the meaning of the established kinship ties for the Czech grandmothers and their Vietnamese grandchildren? The main argumentation is based on the assumption that children need grandmothers and women need to be grandmothers. The author argues that both of these needs are fulfilled in the daily practice of caregiving and thereby in the formation of strong emotional ties that in many respects override the biogenetic ties. In this particular case study, paid caregiving is found to give rise to new kinds of kinship relations and to enable women and children to be active parts of an intergenerational relationship. The unique case of ties between migrant families and Czech/native-born women also serves as a potential way of reconceptualising grandparenthood, grandchildhood, and intergenerational relationships.
Návaznosti
| MUNI/A/1369/2014, interní kód MU |
|