Výsledky dlouhodobého sledování po operačním léčení pro symptomatický fibulární diskoidní meniskus v dětském věku

JOCHYMEK, Jiří a Tereza PETERKOVÁ. Výsledky dlouhodobého sledování po operačním léčení pro symptomatický fibulární diskoidní meniskus v dětském věku. Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae čechoslovaca. Praha: Galén, 2015, roč. 82, č. 5, s. 353-357. ISSN 0001-5415.

Základní údaje

• Originální název: Výsledky dlouhodobého sledování po operačním léčení pro symptomatický fibulární diskoidní meniskus v dětském věku
• Název anglicky: Long-Term Outcomes of Surgical Management of Symptomatic Fibular Discoid Meniscus in Childhood
• Autoři: JOCHYMEK, Jiří (203 Česká republika, garant, domácí) a Tereza PETERKOVÁ (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae čechoslovaca, Praha, Galén, 2015, 0001-5415.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30211 Orthopaedics
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Impakt faktor: Impact factor: 0.552
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/15:00085184
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• UT WoS: 000365063600007
• Klíčová slova anglicky: children; adolescents; discoid meniscus; arthroscopy; meniscectomy
• Štítky: EL OK
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Potíže spojené s diskoidním meniskem nepatří mezi časté problémy kolenního kloubu v dětském věku. Většina případů jeho vyskytuje navíc asymptomatická a nepřináší svému nositeli významnější potíže. Diskoidní meniskus je poměrně vzácnou anatomickou abnormitou jeho normálního tvaru. Poprvé byla tato tvarová varieta popsána Youngem, a to již v roce 1889, později pak v roce 1930 Watsonem-Jonesem. Normální meniskus se diferencuje z mezenchymální tkáně v období časného fetálního vývoje. Nejnovější etiopatogenetická teorie vzniku diskoidního menisku je založena na přítomnosti vrozené malformace menisku, ve spojení s regionální femorotibiální dysplazií. Toto zjištění vyvrátilo původní teorii Smillieho, který předpokládal, že diskoidní tvar menisku je součástí přirozeného vývoje, při němž dojde k poruše absorpce centrální části menisku v průběhu jeho diferenciace (3, 21, 24). Výskyt této tvarové abnormity je pro fibulární diskoidní meniskus popisován v rozmezí od 0,4 % do 16,6 % populace. Nižší hodnota vyskytuje různými autory uváděna pro evropskou populaci, vyšší výskyt je pozorován u asijské populace. Pro vzácnější mediální diskoidní meniskus je uváděna incidence 0,06 %-0,3 %. Asi u pětiny pacientů je popsán oboustranný výskyt této tvarové odchylky menisku (21, 24). Existuje řada tvarových variet diskoidního menisku. Nejčastější přitom bývá tvarový typ s neúplným kruhem, se silnou periferní částí a ztenčeným středem.

Anotace anglicky

PURPOSE OF THE STUDY The aim of the study was to evaluate the outcomes of treatment in patients operated on in childhood for discoid meniscus, and to compare the results with those published in the relevant international literature. MATERIAL AND METHODS The group evaluated consisted of 15 patients, 10 girls and five boys, who underwent surgery for symptomatic discoid meniscus in the period from 2000 to 2010. The average age at the time of surgery was 9 years and 2 months. The diagnosis was based on the patient's history of complaints, physical examination, X-rays of the knee joint taken in two planes, and ultrasonographic and magnetic resonance imaging of the knee. Arthroscopic verification of the diagnosis was done in all patients.They all had fibular discoid meniscus classified as type 1 in six and type 2 in nine patients according to the Watanabe classification system. Type 3 (Wrisberg variant) discoid meniscus was not recorded in this group. In six (40%) patients, the discoid meniscus had a tear in it. The patients were followed up on average for 8 years and 4 months. In addition to subjective evaluation by patients, the treatment outcome was assessed using the lkeuchi and Lysholm scoring systems. RESULTS Arthroscopic partial meniscectomy was performed in 10 patients. In five patients conversion to open surgery was necessary and partial or subtotal fibular meniscectomy was carried out by minimally invasive arthrotomy from the lateral approach. Total meniscectomy was not required in any of our patients. The average value for treatment evaluation by the patients was 2.25 on a 1-to-5 scale. The average Lysholm pre-operative score of 80.8 points increased to 95.4 points after surgery. The long-term results assessed by the lkeuchi system were excellent in nine, good in four and satisfactory in two patients. None of the patients showed poor results and no intraoperative or post-operative complications were recorded. DISCUSSION Discoid meniscus is a painful condition affecting the knee, particularly when a tear is also present. Meniscal lesions are found intra-operatively in many symptomatic patients. The majority of international authors prefer arthroscopic management of discoid meniscus. The team of our department also support this procedure unanimously. Arthroscopy is used as the primary method with the aim of preserving the largest possible margin of the meniscus. Some literature data suggest that there are no statistically significant differences between an open and an arthroscopic procedure. Accordingly, in our patients no differences in the evaluation of treatment results were recorded. However, the advantages of minimally invasive arthroscopy for the management for discoid meniscus are beyond any doubt. CONCLUSIONS The long-term results of discoid meniscus management reported in the international literature are very good. The results of long-term follow-up in our group give support to active surgical treatment. We take care to avoid total meniscectomy which often results in early development of secondary gonarthrosis.