2016
Princeps a jeho péče o "incolumitas rei publicae"
MELOUNOVÁ, MarkétaZákladní údaje
Originální název
Princeps a jeho péče o "incolumitas rei publicae"
Název anglicky
The Princeps and His Care for the "Incolumitas Rei Publicae"
Autoři
MELOUNOVÁ, Markéta (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Auriga. Zprávy Jednoty klasických filologů, Praha, Jednota klasických filologů, 2016, 1211-3379
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60101 History
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/16:00090173
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Římský principát; Pisonovo spiknutí; vindex libertatis; maiestas
Klíčová slova anglicky
Roman Principate; Pisonian conspiracy; vindex libertatis; maiestas
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 3. 4. 2017 20:27, Mgr. Marie Skřivanová
V originále
Článek se zaměřuje na právní aspekty potlačení Pisonova spiknutí proti císaři Neronovi v roce 65 po Kr. V první části je zkoumána zákonnost vyšetřování, které vedl císařský soud, druhá část se zabývá Neronovou propagandou po odsouzení hlavních spiklenců v širším kontextu principátu. Nero se v tomto případě neprezentoval jako shovívavý vladař, snažil se nicméně zachovat přinejmenším zdání legality: vedl soudní procesy, kde vystupovali žalobci, většině žalovaných dovolil obhajobu, rozlišoval v trestání co do výše viny atd. Zvláště mincovní prameny dokládají, že Nero při své sebeprezentaci po spiknutí velmi dbal o to, aby své chování ukázal jako oprávněné.
Anglicky
The article focuses on juristic issues of the suppression of the Pisonian conspiracy against the Emperor Nero in A.D. 65. In the first part the legality of the investigation conducted by the Emperor's court is examined, while in the other part the article deals with Nero's propaganda after the condemnation of main conspirators in a broader context of the Principate. Nero did not present himself as a clement ruler in this case, he nevertheless strove to keep at least the impression of legality - he conducted trials where delators pressed charges, he permitted defence to most of the defendants, applied discretion in sentencing according to guilt etc. In constructing his image afterwards, Nero was very much concerned with presenting his conduct as rightful, as evidenced especially by his coinage.