Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní
výuce

a 2016

Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce

SVOBODOVÁ, Hana a Eduard HOFMANN

Základní údaje

Originální název

Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce

Autoři

SVOBODOVÁ, Hana a Eduard HOFMANN

Vydání

Výroční konference České geografické společnosti, 2016

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Obor

50300 5.3 Education

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

Klíčová slova česky

školní vzdělávací program, terénní výuka, základní škola, výuková strategie

Změněno: 9. 9. 2016 13:01, RNDr. Hana Svobodová, Ph.D.

Anotace

V originále

Systém kurikulárních dokumentů je v České republice vytvářen na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Školní vzdělávací program si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Cílem příspěvku je obsahová analýza ŠVP vybraných škol (devítiletých základních škol a nižších stupňů osmiletých gymnázií) ve vztahu k terénní výuce jako silné výukové strategii. Analyzováno je zejména zakotvení různých forem terénní výuky v učebních plánech a učebních osnovách z hlediska času, prostoru, vyučovaných předmětů, forem, komplexní koncepce, atd. Prvotní analýza, do které jsou zahrnuty všechny formy terénní výuky od vycházek, terénních cvičení, exkurzí, školních výletů až po integrovanou terénní výuku, ukazuje, že terénní výuka sice v ŠVP v různých formách zařazena je, avšak hodiny terénní výuky nejsou explicitně vyjádřeny ve studijních plánech a skrývají se pod standardní výukou různých předmětů – na 2. stupni ZŠ nejčastěji ve výuce přírodopisu, zeměpisu (u obojího např. pozorování v krajině, náčrty, práce s mapou), ale také dějepisu, českém jazyce a dalších předmětech pod názvem exkurze nebo výlety. Jen velmi málo škol dokáže všechny uvedené formy terénní výuky zahrnout do celkové koncepce školy tak, aby byla vidět jejich vzájemná propojenost. Analýza ŠVP mimo jiné poukázala i na další nedostatky návaznostech učiva jednotlivých předmětů na různých stupních škol.

Návaznosti

MUNI/A/0946/2015, interní kód MU

Název: Využívání terénní výuky na ZŠ jako specifické výukové strategie

Investor: Masarykova univerzita, Využívání terénní výuky na ZŠ jako specifické výukové strategie, DO R. 2020_Kategorie A - Specifický výzkum - Studentské výzkumné projekty

Citovat

SVOBODOVÁ, Hana a Eduard HOFMANN. Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce. In Výroční konference České geografické společnosti. 2016.

@proceedings{1353523,
   author = {Svobodová, Hana and Hofmann, Eduard},
   booktitle = {Výroční konference České geografické společnosti},
   language = {cze},
   title = {Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce},
   year = {2016}
}

TY  - CONF
ID  - 1353523
AU  - Svobodová, Hana - Hofmann, Eduard
PY  - 2016
TI  - Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce
N2  - Systém kurikulárních dokumentů je v České republice vytvářen na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Školní vzdělávací program si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Cílem příspěvku je obsahová analýza ŠVP vybraných škol (devítiletých základních škol a nižších stupňů osmiletých gymnázií) ve vztahu k terénní výuce jako silné výukové strategii. Analyzováno je zejména zakotvení různých forem terénní výuky v učebních plánech a učebních osnovách z hlediska času, prostoru, vyučovaných předmětů, forem, komplexní koncepce, atd. Prvotní analýza, do které jsou zahrnuty všechny formy terénní výuky od vycházek, terénních cvičení, exkurzí, školních výletů až po integrovanou terénní výuku, ukazuje, že terénní výuka sice v ŠVP v různých formách zařazena je, avšak hodiny terénní výuky nejsou explicitně vyjádřeny ve studijních plánech a skrývají se pod standardní výukou různých předmětů – na 2. stupni ZŠ nejčastěji ve výuce přírodopisu, zeměpisu (u obojího např. pozorování v krajině, náčrty, práce s mapou), ale také dějepisu, českém jazyce a dalších předmětech pod názvem exkurze nebo výlety. Jen velmi málo škol dokáže všechny uvedené formy terénní výuky zahrnout do celkové koncepce školy tak, aby byla vidět jejich vzájemná propojenost. Analýza ŠVP mimo jiné poukázala i na další nedostatky návaznostech učiva jednotlivých předmětů na různých stupních škol.
ER  -

SVOBODOVÁ, Hana a Eduard HOFMANN. Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce. In \textit{Výroční konference České geografické společnosti}. 2016.

Přehled o publikaci