2016
Imagem da Lisboa pós-colonial em Memória de Elefante de António Lobo Antunes
ŠPÁNKOVÁ, SilvieZákladní údaje
Originální název
Imagem da Lisboa pós-colonial em Memória de Elefante de António Lobo Antunes
Název česky
Obraz postkoloniálního Lisabonu v románu Memória de Elefante Antónia Loba Antunese
Název anglicky
Image of postcolonial Lisbon in Elephants Memory by António Lobo Antunes
Autoři
Vydání
Études romanes de Brno, Brno, Masarykova univerzita, 2016, 1803-7399
Další údaje
Jazyk
portugalština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/16:00091389
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
obraz města; heterotopie
Klíčová slova anglicky
urban images; heterotopy
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 29. 3. 2017 17:03, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
O artigo tem por objetivo detetar as imagens urbanas presentes no romance Memória de Elefante (1979) de António Lobo Antunes. Propomos uma análise baseada em dois modos de representacao que poderiam ser definidos como uma “cidade real” (imagens da cidade “visível”, situada na época pós-colonial) e uma “cidade imaginária” (imagens da cidade que é lida como um cruzamento de mitos e de vários tipos de discurso). A “cidade real”, para além de se referir a alguns lugares existentes em Lisboa, contém um elemento especial – o hospital psiquiátrico – que pode ser percebido como uma heterotopia (pós-colonial). Por outro lado, a “cidade imaginária”, relacionada com a passagem noturna pelo espaco urbano – a demanda simbólica do eu e do Outro, revela as imagens míticas e cruzamentos textuais que enriquecem o imaginário pós-colonial da capital portuguesa.
Česky
Článek rozebírá obraz města v románu Memória de Elefante (1979) portugalského spisovatele Antónia Loba Antunese. Analýza se zakládá na mytokritickém přístupu: zobrazení města je sledováno v modu "skutečnosti" (obrazy "viditelného" města v postkoloniálním období) a v modu "imaginárna" (město je chápano jako soubor mýtů a různých diskurzů). "Skutečné" město se vztahuje k místům reálně existujícím v Lisabonu, přičemž jeho součástí jsou specifické "postkoloniální" heterotopie (zejména psychiatrická léčebna), zatímco "imaginární" město, spjaté s nočním průchodem (symbolickým hledáním sebe sama a Druhého), oživuje mytické obrazy.