2016
„Z nejzazšího severu, ty i mnoho lidu s tebou, všichni jezdci na koních“. K možnostem geografických představ přemyslovského dvora ve druhé polovině 13. století
JAN, LiborZákladní údaje
Originální název
„Z nejzazšího severu, ty i mnoho lidu s tebou, všichni jezdci na koních“. K možnostem geografických představ přemyslovského dvora ve druhé polovině 13. století
Název anglicky
"Out of the north, you and many people with thee, all of them riding on horses." The possibilities of geographic concepts Premyslide Court in the second half of the 13th century
Autoři
Vydání
1. vydání. Praha, Cesta k rozmanitosti aneb Kavárenský povaleč digitálním historikem středověku. Sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Zdeňka Uhlíře, od s. 139-146, 8 s. 2016
Nakladatel
Národní knihovna České republiky
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor
60101 History
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/16:00091832
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-7050-670-7
Klíčová slova česky
Přemyslovský dvůr; Descriptiones terrarum; středověká geografie
Klíčová slova anglicky
Přemyslide Court; Descriptiones terrarum; medieval geography
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 11. 4. 2017 10:13, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
V roce 1979 uveřejnil americký badatel Marvin L. Colker kratší text počínající slovy Incipiunt Descriptiones terrarum, který je součástí latinského rukopisu č. 347 z knihovny Trinity College v Dublinu pocházejícího z konce 13. století. Nejde o ucelené, uzavřené pojednání, nýbrž s největší pravděpodobností o úvod k obsáhlejšímu traktátu o Mongolech, který se však nezachoval. Autor popisuje tehdejší známý svět, avšak s důrazem na krajiny severovýchodní Evropy, tedy území Pruska, Jatvěžska, Litvy, Livonska a Estonska, přičemž připomíná svoji účast na křížové výpravě českého krále Přemysla Otakara II. do Sambie na přelomu let 1254/1255 a na královské korunovaci litevského knížete Mindaugase v roce 1253. Popisuje též severozápadní ostrovy (Grónsko a Island) a s jistou pravděpodobností také „Vinland“, některou východní část severoamerického subkontinentu. Podle polského badatele J. Wenty by mohl být autorem minorita Bartoloměj z Prahy (z Čech), misionář v končinách Bílé Rusi, Jatvěžska a Litvy a kazatel kříže v českých zemích, Rakousku a Polsku, který se měl stát misijním biskupem v Lukowě na severovýchodě krakovské diecéze, který získali templáři; pro odpor řádu německých rytířů se tak ale nestalo. Je pravděpodobné, že spisek byl znám na dvoře posledních Přemyslovců. Autor uvádí také překlad textu do češtiny.
Anglicky
In 1979 the American researcher Marvin L. Colker published a shorter text beginning with the words Incipiunt Descriptiones terrarum, which is part of a Latin manuscript no. 347 from the library of Trinity College in Dublin, originating in the late 13th century. This is not a com-plete, closed treatise, but most likely the introduction to a more comprehensive treatise on the Mongols, which has however not been preserved. The author describes the then known world, but with the emphasis on the landscape of northeastern Europe, the area of Prussia, Yotvingia, Lithuania, Estonia, and Livonia, recalling his participation in the crusade of King Premysl Ota¬kar II. in Sambia at the turn of 1254/1255 and the royal coronation of Mindaugas Lithuanian prince in 1253. It also describes the northwestern islands (Greenland and Iceland) and also with a certain probability “Vinland”, one of the eastern part of the North American subcontinent. Ac¬cording to the Polish scholar J. Wenta the author might be the minorita Bartholomew from Prague (from Bohemia), a missionary in the area of White Russia, Lithuania and Yotvingia and preacher of the cross in the Czech lands, Austria and Poland, who had become a missionary bishop of Lukow in the northeast of Cracow diocese won by the Templars; due to the resistance of the Teutonic Knights he was not chosen. It is likely that the writing was known at the court of the last Přemyslids. The author presents also the translation of the text into Czech.