2016
Problem un ou deux phonemes? w języku polskim
WĄGIEL, MarcinZákladní údaje
Originální název
Problem un ou deux phonemes? w języku polskim
Název anglicky
The un ou deux phonemes? problem in Polish
Autoři
Vydání
Studia z Filologii Polskiej i Słowiańskiej, Warszawa, 2016, 2392-2435
Další údaje
Jazyk
polština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Polsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/16:00093310
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
phonology; phonematics; Axiomatic Functionalism; the un ou deux phonemes? problem
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 4. 4. 2017 15:45, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Niniejszy artykuł poświęcony jest tzw. problemowi un ou deux phonemes? we współczesnej polszczyźnie. Aparatem pojęciowym wykorzystanym przez autora jest teoria i metodologia funkcjonalizmu aksjomatycznego, tj. funkcjonalnego opisu semiotycznego opracowanego przez Jana W. F. Muldera we współpracy z Sándorem G. J. Herveyem, który bazuje na koncepcjach lingwistycznych André Martineta. Analiza skupia się na interpretacji fonologicznej sekwencji spalatalizowanych spółgłosek labialnych oraz [j], dyftongów nazalnych, a także afrykat w języku polskim. Autor argumentuje, że dyftongi nazalne oraz afrykaty palatalne i retrofleksyjne powinny być interpretowane monofonemicznie, natomiast interpretacja sekwencji spalatalizowanych spółgłosek labialnych i [j] oraz afrykat alweolarnych jako realizacji sekwencji dwóch niezależnych fonemów jest zarówno adekwatna, jak i ekonomiczna.
Anglicky
The paper deals with the so-called un ou deux phonemes? problem in Modern Polish. The framework adopted by the author is the theory and methodology of Axiomatic Functionalism, i.e., a functional semiotic approach developed by Jan W. F. Mulder in association with Sándor G. J. Hervey which is mainly based on linguistic ideas of André Martinet. The analysis focuses on the phonological interpretation of sequences of palatalized labials and [j], nasal diphthongs, and affricates in Polish. The author argues that nasal diphthongs and palatal and retroflex affricates should be interpreted monophonematically, whereas it is both adequate and economical to interpret sequences of palatalized labials and [j] and alveolar affricates as realizations of sequences of two separate phonemes.
Návaznosti
| MUNI/A/1157/2015, interní kód MU |
|