Institut trvalého bydliště: domov jako rozhodnutí někde zůstat

OSMAN, Robert a Ondřej ŠERÝ. Institut trvalého bydliště: domov jako rozhodnutí někde zůstat. In Konference České sociologické společnosti 2017. 2017.

Základní údaje

• Originální název: Institut trvalého bydliště: domov jako rozhodnutí někde zůstat
• Autoři: OSMAN, Robert a Ondřej ŠERÝ.
• Vydání: Konference České sociologické společnosti 2017, 2017.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: Zemský magnetismus, geodesie, geografie
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Přírodovědecká fakulta
• Klíčová slova česky: domov; trvalé bydliště; Brno; semistrukturované rozhovory; tematická analýza

Anotace

Příspěvek vychází ze studie zpracované pro město Brno, s cílem popsat různorodost důvodů, kvůli kterým si lidé (ne)přehlašují trvalé bydliště právě do města Brna. Výzkum byl rozdělen do dvou částí, přičemž v první z nich se uskutečnilo 20 rozhovorů s obyvateli dlouhodobě žijícími v Brně bez trvalého bydliště, zatímco v druhé z nich pak 20 rozhovorů s obyvateli, kteří si změnili trvalé bydliště do Brna v průběhu posledních 12 měsíců. Důraz byl pak položen na mladé (25 – 40 let) a vzdělané (s dokončeným vysokoškolským vzděláním) obyvatele Brna, kteří vykazují nižší míru zakořeněnosti v místě, vyšší potenciál k migraci a častější zkušenost s tzv. translokalismem, tedy žití ve vícero lokalitách, na vícero místech a ve vícero obcích současně. Jednalo se o semistrukturované rozhovory, které se vedle otázek, týkajících residenční historie komunikačních partnerů a partnerek a zkušeností se změnou trvalého bydliště, zaměřovaly i na témata spojená se zabydlením v novém městě, zdomácněním nového města, stěhováním pocitu domova. Jinými slovy se začala objevovat otázka, která se nezaměřovala na domov v měřítku bytu či domu, ale v měřítku celého města. Tato otázka se ptala na velmi různorodé praktiky, kterými jedno město přestává být vnímáno a dokonce i nazýváno domovem a jiné se domovem naopak stává. Koexistence většího počtu domovů v různých městech se ukázala ve zkušenostech komunikačních partnerů a partnerek jako dlouhodobě neudržitelná a naopak byla chápána jako určité přechodné období spojené se stěhováním domova. Jinými slovy se ve výpovědích ukazovalo, že se domov stěhuje daleko pomaleji než lidé, že je spojen s celou řadou drobných činností, mezi které lze řadit například pořízení si privátu s pračkou, která umožní přestat se vracet každý víkend „domů“, nalezení partnerky či partnera, poznání jeho/jejích přátel, zorientování se v místní politické situaci či například nákup vlastní postele. Institut trvalého bydliště pak představuje určitý zlom v tomto stěhování domova, určité dokročení velmi dlouhého kroku z původní domoviny do domoviny nové, určitou poslední kapku či stvrzení rozhodnutí „být doma“ někde jinde. Hlavním cílem příspěvku tak je skrze tyto drobné aktivity přesouvání pocitu domova z jednoho místa do druhého představit domov, jako rozhodnutí zůstat nejen v bytě, domě či čtvrti, ale rozhodnutí zůstat v určitém městě.