Tři podoby sebereflexe v současné české próze

CHOCHOLATÝ, Miroslav. Tři podoby sebereflexe v současné české próze. In Ivo Pospíšil. Poetika prózy v česko-slovenských souvislostech. 1. vyd. Brno: Česká asociace slavistů a Ústav slavistiky FF MU, vydal Jan Sojnek - Galium, 2016, s. 63-70. Poetika prózy v česko-slovenských souvislostech. ISBN 978-80-906183-3-6.

Základní údaje

Originální název

Tři podoby sebereflexe v současné české próze

Název česky

Tři podoby sebereflexe v současné české próze

Název anglicky

Three Faces of Self-reflection in the Contemporary Czech Prose

Autoři

CHOCHOLATÝ, Miroslav

Vydání

1. vyd. Brno, Poetika prózy v česko-slovenských souvislostech, od s. 63-70, 8 s. Poetika prózy v česko-slovenských souvislostech, 2016

Nakladatel

Česká asociace slavistů a Ústav slavistiky FF MU, vydal Jan Sojnek - Galium

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

60204 General literature studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14410/16:00093607

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

ISBN

978-80-906183-3-6

Klíčová slova česky

současný česká próza román autenticitní linie sebereflexe outsiderství disociace

Klíčová slova anglicky

contemporary Czech prose novel authenticist line self-reflection outsidership diss-ociation

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Společným rysem trojice analyzovaných próz: románu Houština (1999) Václava Kahudy, románu Kosti, maso, tekutiny (2005) Petra Hrbáče a románu Stopy za obzor (2006) Pavla Kolmačky, je koncepce románu jako sebereflexe, zachycení cesty vlastního já od dětství k dospělosti. Základní motivací autorů se zdá být niterná potřeba sebereflexe. Charakteristickým znakem je pocit vlastní výlučnosti, outsiderství a s nimi spojený pocit společenské disociace. Ačkoliv svou přítomnost vnímají autoři různě, jako společný element se jeví důležitost vlastního dětství. Dětství je u každého z autorů zachyceno jako neúplné, mezerovité, plné stop, které svého významu dosahují až s odstupem času. Výsledky jsou však různé: u Kahudy je to zdůvodnění údělu samoty, u Hrbáče je to homosexualita, u Kolmačky ukotvení v okruhu tradičních hodnot, kterými pro něho jsou rodina a víra.

Anglicky

The common feature of the three analysed pieces of prose – Václav Kahudas novel Houština (1999), Pavel Kolmačkas novel Stopy za obzor (2006) and Petr Hrbáčs novel Kosti, maso, tekutiny (2005) – is the concept of a novel as a self-reflection, as an attempt to capture the journey of ones self from childhood to adulthood. The main authors motif seems to be an inner need for self-reflection. Another commom trait is the feeling of ones own uniqueness, of being an outsider and feeling dissocialised. Although each author perceives the present moment differently, they all emphasise the importance of childhood. Childhood which is depicted as incomplete, gappy, and full of traces which only gain significance with time. The outcomes differ greatly: in Kahuda, it is the justification of his destiny of a loner, in Hrbáč, it is homosexuality, and in Kolmačka, it is being deeply rooted in traditional values for him represented by family and faith.