2017
Aulus Gellius´ Noctes Atticae: Charlatan Strategies and How to Reveal Them
GACHALLOVÁ, NatáliaZákladní údaje
Originální název
Aulus Gellius´ Noctes Atticae: Charlatan Strategies and How to Reveal Them
Název česky
Noctes Atticae Aula Gellia: Strategie pseudointelektuálů a jak je odhalit
Autoři
Vydání
Sapiens Ubique Civis V, Szeged, 30.8-1.9.2017, 2017
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Maďarsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/17:00097591
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Aulus Gellius; Noctes Atticae; pseudointelektuálové; strategie; elitní vzdělání
Klíčová slova anglicky
Aulus Gellius; Noctes Atticae; charlatans; strategies; elite education
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 16. 2. 2018 09:51, doc. Mgr. Katarina Petrovićová, Ph.D.
V originále
Self-presentation and building of public image was a sine qua non of every intellectual who wanted to succeed in the highly competitive community of the 2nd century CE pepaideumenoi. An inextricable part of these intellectual preoccupations was to attack one's opponents and detractors with the use of highly ingenious and sophisticated means. The Second Sophistic movement brought with it an age of brilliant rhetorical invectives and even more brilliant defence strategies and counter-attacks – let us just recall the intellectual contests of such figures as Aelius Aristides, Polemo, Herodes Atticus, or Favorinus. To a large extent, the public image of the elite philosophers, sophists, and men of letters was something fixed and predictable; thus, these professions were naturally inclined to become cliché concepts open to all sorts of imitation, parody, or even ridicule. Though the qualities of a large amount of men did not match their ambitions, their inadequacy could easily be concealed under the veil of a self-confident appearance and performance. In my paper, I focus on the strategies that Aulus Gellius exerts in his Noctes Atticae to reveal and expose these pseudo-intellectuals. The question of credibility of such accounts cannot be avoided either, as Gellius himself certainly had to face similar criticisms from his opponents. Therefore, emphasis will be put especially on Gellius' use of parody, self-mockery and irony, through which he coped with the tricksters as well as defended himself against the invectives aimed at his own persona.
Česky
Sebeprezentace a budování veřejné image byly nezbytné pro každého vzdělance, který v druhém století n.l. aspiroval na kariéru ve vysoce konkurenčním prostředí tzv. druhé sofistiky. Neodmyslitelnou součástí těchto intelektuálních aktivit bylo napadat protivníky a kritiky pomocí velmi sofistikovaných prostředků. Hnutí zvané druhá sofistika s sebou přineslo věk brilantních rétorických invektiv a ještě vyšperkovanějších protiútoků - vzpomeňme třeba na takové osobnosti, jakými byli Aelius Aristeidés, Polemo, Herodes Atticus, nebo Favorinus. Veřejná image elitních filosofů, sofistů i učenců byla do značné míry dána a předvídatelná. Nicméně, tyto profese také přirozeně inklinovaly k tomu stát se klišé koncepty vystavenými všem druhům parodie, imitace, nebo dokonce zesměšňování. I když kvality mnohých neodpovídaly jejich ambicím, nekompetentnost bylo možno skrýt pod rouškou sebevědomého vystupování a zjevu. V mém příspěvku se soustřeďuji na strategie, které Aulus Gellius využívá k odhalování takovýchto pseudointelektuálů. Nevyhýbám se ani otázce spolehlivosti Gellia jako zdroje, jelikož Gellius sám jistě musel čelit podobné kritice svých protivníků. Proto je důraz kladen primárně na Gelliovo parodizování, sebekritiku a ironii, pomocí kterých se nejen nevypořádává s podvodníky, ale také brání proti invektivám proti jeho vlastní osobě.
Návaznosti
| MUNI/A/1020/2016, interní kód MU |
|