2017
Die Wortstellung des Präteritum-Auxiliars in den ältesten tschechischen Prosatexten
KOSEK, PavelZákladní údaje
Originální název
Die Wortstellung des Präteritum-Auxiliars in den ältesten tschechischen Prosatexten
Název česky
Slovosled auxiliáru préterita ve staročeských prozaických textech
Název anglicky
The Word Order of Preterite Auxiliary in Old Czech Prosaic Texts
Autoři
Vydání
Zeitschrift für Slawistik, Akademie-Verlag, 2017, 0044-3506
Další údaje
Jazyk
němčina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60203 Linguistics
Stát vydavatele
Slovensko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/17:00098115
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
UT WoS
EID Scopus
Klíčová slova česky
historický vývoj češtiny; enklitikon; auxiliár préterita; staročeská prozaické texty
Klíčová slova anglicky
development of Czech Language; enclitic; preterite auxiliary; Old Czech prosaic texts
Štítky
Změněno: 18. 2. 2018 16:46, prof. Mgr. Pavel Kosek, Ph.D.
V originále
Die Studie befasst sich mit der Analyse der Wortstellungpositionen der alttschechischen Prosatexte aus dem 14. und 15. Jh., und zwar des Pasionál (Passional), des Život Krista Pána (Das Leben Jesu Christi, des Herrn), der Životy sv. Otců (Der Altväter Leben / Vitae Patrum) und des Tkadleček (Weber / die alttschechischen Adaptation des Ackermanns aus Böhmen). Das Ziel des Artikels ist eine Interpretation verschiedener Wortstellungpositionen des Auxiliars in den untersuchten Quellen. Die Analyse zeigt, dass sich die untersuchten Formen von AuxP in seltenen Belegen durch einige Reste ihrer ursprünglichen Betonbarkeit auszeichnen. Jedoch in der überwiegenden Mehrzahl der Fälle verfügen die Formen des AuxP über die Eigenschafften der Enklitika. Die analysierten alttschechischen Belege zeigen, dass die Hauptposition der Enklitika schon im Alttschechischen die postinitiale Position (2P) war und dass die Kontaktposition (VA) eher stilistisch bedingt war.
Česky
Článek se zabývá analýzou slovosledných pozic auxiliáru préterita (AuxP) ve vybraných staročeských prozaických textech, a to Pasionálu, Životě Krista Pána, Životech sv. Otců a Tkadlečkovi. Cílem článku je zachytit všechny slovosledné pozice sledovaných auxiliárních forem. Analýza ukazuje, že v několika izolovaných dokladech uchovává AuxP zbytky původní přízvučnosti. Na proti tomu drtivé většině ostatních dokladů se AuxP vyznačuje vlastnostmi stálého enklitika. Analyzovaná data také naznačují, že postiniciální pozice (2P) českých enklitik se ustálila jako základní (prototypická) slovosledná pozice již ve staročeském období a že kontaktní slovosled (VA) měl v tomto období zřejmě stylovou funkci.