2017
Une saison dans la vie d’Emmanuel de Marie-Claire Blais. Vision subversive
KYLOUŠEK, PetrZákladní údaje
Originální název
Une saison dans la vie d’Emmanuel de Marie-Claire Blais. Vision subversive
Název česky
Subversivní vidění světa v románě Marie-Claire Blaisové Une saison dans la vie d’Emmanuel
Název anglicky
Une saison dans la vie d’Emmanuel by Marie-Claire Blais. A subversive vision
Autoři
KYLOUŠEK, Petr (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
1. vyd. Prešov, L’Enfant. Actes de la XXVe Université française d’été de l’Association Jan Hus Brno (VNJH Brno), Kokošovce, 28 juin – 1er juillet 2016, od s. 70-77, 8 s. 2017
Nakladatel
Prešovská univerzita v Prešove
Další údaje
Jazyk
francouzština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Slovensko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14210/17:00098915
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-555-1921-0
Klíčová slova česky
quebecká literatura; román dospívání; román o dětství; cynická subverse; personalismus; Marie-Claire Blais
Klíčová slova anglicky
Quebec literature; adolescent novel; childhood novel; cynical subversion; personalism; Marie-Claire Blais
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 22. 3. 2018 15:04, Mgr. Marie Skřivanová
V originále
Une saison dans la vie d'Emmanuel (1965), le troisieme roman de Marie-Claire Blais, a établi la réputation de la romanciere au Québec et en France (Prix Médicis 1966). Le style narratif baroque se prete a de multiples interprétations: s'agit-il d'une parodie du roman d'enfance? Une parodie du Bildungsroman? Une parodie de la biographie fictive? L'histoire semble etre le prolongement d'une longue lignée de jeunes héros allant des jeunes conquérants de Balzac aux adolescents blessés de Valery Larbaud, aux enfants terribles de Cocteau et aux jeunes hommes cyniques et violents de Roger Nimier. Le monde des adultes, frappé par les incertitudes noétiques et éthiques, est soumis a un examen impitoyable par des enfants qui construisent leur monde a part. Blais ajoute une ironie qui, tout en inversant l'axiologie et en transcendant les themes interdits (homosexualité, inceste, prostitution), établit un ensemble d'assertions / négations ou la cruauté existentielle, dépourvue de toute sentimentalité, implique la beauté et la rédemption par la beauté. Cette justification esthétique du Mal par la médiation des enfants est analysée en relation avec le personnalisme comme arriere-plan axiologique.
Česky
Une saison dans la vie d'emmanuel (1965), třetí román Marie-Claire Blaisové, etabloval spisovatelčinu pověst jak v Quebecu, tak ve Francii (Prix Médicis 1966). Barokizující narativní styl se propůjčuje mnoha interpretacím: Je to parodie dětského románu? Parodie Bildungsromanu? Parodie fiktivní biografie? Příběh jako by navazuje na dlouhou řadu mladých hrdinů jdoucí od mladých balzakovských dobyvatelů po raněné adolescenty Valeryho Larbauda, přes Nezvedené děti Jeana Cocteaua až po Nimierovy cynické, násilnické mladíky. Svět dospělých, zasažený noetickými a etickými nejistotami, je podroben bezohlednému zkoumání pohledu dětí, které si souběžně se světem dospělých budují svůj vlastní. Blaisová k tomu přidává ironii, jejímž prostřednictvím, traktujíc subversivní témata (homosexualitu, incest, prostituci), převrací platnou axiologii a vytváří soubor tvrzení / negací, kde nic jiného než krása, bez jakékoli sentimentality, ospravedlňuje a vykupuje existenciální krutost. Toto estetické ospravedlnění Zla, ve vtzahu k dětskému vidění, je analyzováno v souvislosti s axiologickým zázemím filozofie perpersonalismu.
Anglicky
Une saison dans la vie d’Emmanuel (1965), the third novel by Marie-Claire Blais, has established the reputation of the novelist in Quebec and in France (Prix Médicis 1966). The baroque like narrative style lends itself to multiple interpretations: Is it a parody of childhood novel? A parody of the Bildungsroman? A parody of the fictional biography? The story seems to be an extension to a long line of young heroes progressing from Balzac's young conquerors to Valery Larbaud's injured adolescents, to Cocteau's enfants terribles and to Roger Nimier's cynical and violent young men. The adult world, struck by noetic and ethical uncertainties, is subjected to a ruthless examination by children who build their world aside. Blais adds an irony that, while reversing the axiology and transcending prohibited themes (homosexuality, incest, prostitution), sets up a set of assertions / negations where the existential cruelty, devoid of any sentimentality, involves beauty and redemption through beauty. This aesthetic justification of Evil though the mediation of children is analyzed in connection with the personalism as an axiological background.