2017
Stanislavski in Dialogical Acting with the Inner Partner – In the Neighbourhood with Brecht
MUSILOVÁ, MartinaZákladní údaje
Originální název
Stanislavski in Dialogical Acting with the Inner Partner – In the Neighbourhood with Brecht
Název česky
Stanislavskij v Dialogickém jednání s vnitřním partnerem - v sousedství s Brechtem
Název anglicky
Stanislavski in Dialogical Acting with the Inner Partner – In the Neighbourhood with Brecht
Autoři
Vydání
The S Word: Merging Methodologies An International Symposium, 2017
Další údaje
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
herectví prožívání distancování
Klíčová slova anglicky
acting experiencing distancing
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 26. 4. 2019 11:11, Mgr. Monika Kellnerová
V originále
Some principles of Stanislavski System can be found in the discipline Dialogical Acting with the Inner Partner, founded and explored by prof. Ivan Vyskočil (*1929). Nevertheless, we can find them in the neighbourhood with contradictory principles such as Brechtian epic theatre or Russian anti-illusive avant-garde theatre. The contribution displays the context of Vyskočil’s reception of these influences and at the same time it presents functional and alive interconnection of these principles. The elements of Stanislavski's System we can see in the basic condition of the discipline which is experiencing of action (speaking, playing) in a situation of a “public solitude”, in the concentration on the concrete object/acting, or in the accenting of authentic and spontaneous existing on the stage. The possibility of the distancing and the awareness of the play and its form have anti-illusive roots. Co-existence of these attitudes to play and acting are enabled by psychological framing that includes diverse attitudes of a human being to her/himself and to the world.
Česky
Některé principy Stanislavského systému můžeme nalézt v disciplíně Dialogické jednání s vnitřním partnerem, která byla založena a zkoumána prof. Ivanem Vyskočilem (*1929). Nicméně můžeme zde najít i protikladné principy Brechtova epického divadla nebo ruského antiilizuvního avantgardního divadla. Příspěvek ukazuje kontext Vyskočilovy recepce těchto vlivů a zároveň ukazuje funkční a živé propojení těchto principů. Prvky Stanislavského systému můžeme nalézt v základní podmínce této disciplíny, kterou je zkoušení v situaci „veřejné samoty“, v koncentraci na konkrétní jednání nebo ve vyzdvihování autentické a spontánní existence na jevišti. Možnost distancování a zvědomení hry a formy má kořeny v antiiluzivním divadle. Koexistence těchto postojů ke hře a hraní je umožněna psychologickým rámcem, který zahrnuje rozličné postoje člověka k sobě samému i ke světu.