Daniel Balabán – Tanec života

RUSINKO, Marcela. Daniel Balabán – Tanec života. 2018.

Základní údaje

• Originální název: Daniel Balabán – Tanec života
• Název anglicky: Daniel Balaban – Dance of Life
• Autoři: RUSINKO, Marcela (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 2018.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Uspořádání (zogranizování) výstavy (s/bez krit. katal.)
• Obor: 60401 Arts, Art history
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/18:00103062
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova anglicky: Daniel Balabán; czech contemporary painting; Ostrava
• Štítky: rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Malíř Daniel Balabán (*1957) patří mezi klasiky současné české figurální malby, na domácí umělecké scéně se suverénně pohybuje od poloviny osmdesátých let. Pochází se Šumperka, od roku 1962 žije v Ostravě. Od roku 1993 je vedoucím Katedry malby na Ostravské univerzitě, kde již více než dvě desetiletí vychovává mladou uměleckou generaci. Výtvarná tvorba Daniela Balabána těží a navazuje na tradici poválečné české figurace. Současně ji nejen svým výrazným suverénním malířským gestem, ale i historickými a intelektuálními konotacemi a přesahy cenným způsobem překračuje a rozvíjí. Za tři desetiletí svého vývoje se stala jedním z výrazných momentů současného českého malířství. Malířské gesto staví na výrazně subjektivním vidění a prožívání světa, na rodinné historii, vzpomínkách, záznamech z cest, ale i událostech odehrávajících se ve veřejně sdíleném prostoru. Daniel Balabán je malíř, současně však neodmyslitelně i pedagog, o své tvorbě v širokých filozoficko-psychologických souvislostech intenzivně uvažuje. Uvažuje také o polaritě Muže a Ženy, jejich rozdílných světech a možnostech jejich průniku. Balabánova malba je výrazně subjektivní, aby nakonec mohla přinést obecně platná poselství. Symptomatické obrazy, vizuální fragmenty našich soukromých životů i kulturně sdílených obsahů a vzorců. Řada prací osobitým způsobem osciluje na hranici ne snadno dešifrovatelného intimního dokumentu, intelektuálního komentáře či mediální grotesky s prvky černého humoru. Často se tyto vrstvy vzájemně prolínají, popírají a nakonec posilují, aby tak celek bezděčně reflektoval na nejednoznačnost výkladů dnešního světa. Výstava volně navazuje na loňskou autorovu retrospektivu v GVU v Ostravě, staví však na současné tvůrčí poloze, výrazu posledních deseti let. Pardubickému publiku tak poprvé představuje cykly věnované symbolické postavě vnitřní Ženy, chvilkovým průnikům mužského a ženského univerza. Ale také obrazům a inspiracím z cest, ukazujícím často známá turistická místa nedílně spojená s vnímáním lokální kulturní identity, nazřená však novým, zcela osobitým malířským způsobem.

Anotace anglicky

The painter Daniel Balabán (* 1957) is one of the classics of contemporary Czech figurative painting. He has been in the domestic artistic scene since the mid-1980s. He comes from Šumperk, since 1962 he lives in Ostrava. Since 1993 he has been the head of the Department of Painting at the University of Ostrava, where he has been educating young artistic generation for more than two decades. The artwork of Daniel Balaban benefits and follows the tradition of post-war Czech figuration. At the same time, it not only surpasses and develops its valuable sovereign gesture, but also historical and intellectual connotations and overlaps. In three decades of its development, it has become one of the most significant moments of contemporary Czech painting. The painter's gesture builds on a significantly subjective vision and experience of the world, family history, memories, journeys records, and events taking place in public shared space. Daniel Balaban is a painter, but at the same time inherently a teacher, he is intensively considering his work in broad philosophical and psychological contexts. It also considers the polarity of Men and Women, their different worlds and the possibilities of their interaction. Balaban's painting is clearly subjective, so it could bring a generally valid message. Symptomatic images, visual fragments of our private lives, and culturally shared content and formulas. A number of works oscillate in a distinctive manner at the border of an easily decipherable intimate document, intellectual commentary, or media grotesque with elements of black humor. Often these layers intertwine, deny, and eventually reinforce each other to inadvertently reflect on the ambiguity of the interpretations of today's world. The exhibition is linked to last year's retrospective in House of Arts in Ostrava, but it is based on the current creative position, the expression of the last ten years. For the first time, the Pardubice audience presents cycles devoted to the symbolic figure of the Inner Women, a momentary interactions of the male and female universes. But also pictures and inspiration from the journeys, showing the often well-known tourist sites inseparably connected with the perception of local cultural identity, but given a new, completely individual painting way.