2018
Rudolf Eitelberger a Moritz Thausing : dva zakladatelé Vídeňské školy dějin umění
KROUPA, JiříZákladní údaje
Originální název
Rudolf Eitelberger a Moritz Thausing : dva zakladatelé Vídeňské školy dějin umění
Název anglicky
Rudolf Eitelberger and Moritz Thausing : two founders of Vienna School of Art History
Autoři
KROUPA, Jiří (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče, Praha, Národní památkový ústav, Generální ředitelství, 2018, 1210-5538
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60401 Arts, Art history
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/18:00101046
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Rudolf Eitelberger von Edelberg; Moritz Thausing; dějiny umění
Klíčová slova anglicky
Rudolf Eitelberger von Edelberg; Moritz Thausing; Art History
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 8. 4. 2019 21:49, doc. Mgr. Pavel Suchánek, Ph.D.
V originále
Příspěvek se zabývá Rudolfem Eitelbergerem jako historikem umění a srovnává jeho metodologický přístup s prací jeho žáka a zároveň zakladatele odlišně, vědecky zaměřené uměnovědy Moritze Thausinga. Při charakteristice Eitelbergerova významu je možné si povšimnout několika momentů: (a) Ve svých prvních časopiseckých statích ve druhé polovině 50. let 19. století používá opakovaně slovo „orientace“. Jeho úsilím je totiž zprostředkovat znalost nové disciplíny, terminologii, jež by měla být správně používána, vzájemný vztah historického a současného umění. (b) Motivací, jež provázela Eitelbergerovy uměleckohistorické práce byl jeho celorakouský patriotismus. Pragmatická sankce pro něj zůstávala základním zákonem, který stál nad parlamentním a národnostním systémem. Druhou stranou téže mince byla Eitelbergerova obhajoba regionálního „provincialismu“ s jím udržovaným systémem tradice a jejích hodnot, proti národnostně motivovanému „federalismu“, jehož se naopak obával. (c) Roli dějin umění nehledal pouze ve vědecké práci, ale chápal ji jako předpoklad k ochraně kultury a obnově umění jeho současnosti. Obdobně tak chápal rovněž teorii umění. Psát teorii pro něj znamenalo především uměleckohistoricky pracovat s historickými prameny a na jejich základě nabídnout teoretickou „orientaci“ tvůrcům současného umění (do něhož logicky zařazoval rovněž umění užité).
Anglicky
The contribution deals with Rudolf Eitelberger as an art historian and compares his methodological approach with the work of Moritz Thausin, his pupil and at the same time the founder of a different, scientifically oriented Art history. When characterizing Eitelbergers significance, we can note several features: (a) in his first journal essays in the second half of the 1860s, he repeatedly used the word "orientation". His aim was to convey his knowledge of the new discipline, the terminology that should be used correctly and to mutual relationship of historical and the contemporary art. (b) The motivation that accompanied Eitelbergers art-historical work was his pan-Austrian patriotism. For him, a pragmatic sanction remained the basic law that ranked above the parliamentary and national system. The other side of the same coin was Eitelbergers defence of regional "provincialism", with its maintained system of tradition and its values, against a nationally motivated "federalism", whixh he feared on the other hand. (c) He sought the role of art history not only in scholarly work, but also understood it as a precondition for protecting culture and restoring the contemporary nature of art. He also unerstood the theory of art in a similar manner. For him, writing theory of art meant, above all, working with historical sources in art history and, on this basis, offering a theoretical "orientation" to the craators of contemporary art (to which he also logically included applied art).
Návaznosti
| GB14-36521G, projekt VaV |
|