Úloha říčního dna jako refugia makrozoobentosu při dlouhotrvajícím vyschnutí toku

LOSKOTOVÁ, Barbora, Jindřich HAVELKA, Marek POLÁŠEK and Petr PAŘIL. Úloha říčního dna jako refugia makrozoobentosu při dlouhotrvajícím vyschnutí toku (The role of a streambed as an invertebrate refuge during the long-term drying). In Sborník abstraktů XVIII. konference ČLS a SLS, p. 65. 2018.

Basic information

• Original name: Úloha říčního dna jako refugia makrozoobentosu při dlouhotrvajícím vyschnutí toku
• Name (in English): The role of a streambed as an invertebrate refuge during the long-term drying
• Authors: LOSKOTOVÁ, Barbora (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution), Jindřich HAVELKA (203 Czech Republic, belonging to the institution), Marek POLÁŠEK (203 Czech Republic, belonging to the institution) and Petr PAŘIL (203 Czech Republic, belonging to the institution).
• Edition: Sborník abstraktů XVIII. konference ČLS a SLS, p. 65. 2018.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Presentations at conferences
• Field of Study: 10617 Marine biology, freshwater biology, limnology
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• RIV identification code: RIV/00216224:14310/18:00103332
• Organization unit: Faculty of Science
• Keywords (in Czech): sedimenty dna; vysychání toku; refugium; makrozoobentos; resistence
• Keywords in English: streambed sediments; stream drying; refuge; benthic invertebrates; resistance

Abstract

U značné části menších středoevropských toků dochází k výrazné změně hydrologického režimu, která se projevuje částečným až úplným vyschnutím říčního koryta. Rozsah vyschnutí zasaženého úseku, doba trvání suché epizody a zejména pak struktura a vlhkost substrátu jsou klíčovými faktory rozhodujícími o tom, které druhy vodních bezobratlých dokážou na lokalitě přežívat. Z opakovaného vzorkování sedimentu deseti drobných toků vyschlých 1-151 dní v letech 2013-2015 vyplívá, že složení společenstva vyschlého dna se s prodlužující se dobou vyschnutí významně mění. Abundance přežívajících larev i dospělců vodních bezobratlých se postupně snižují, méně odolné taxony mizí a pozvolna dochází k obohacení společenstva o semiakvatické a terestrické druhy. Tento trend výměny druhů by mohl sloužit pro odhad doby vyschnutí dna. Jelikož při vymizení povrchové vody v korytě zpravidla nedojde k úplnému vyschnutí sedimentu, je zbytková vlhkost zásadním faktorem umožňujícím přežití vodních bezobratlých. Dlouhodoběji proto v sedimentu přežívají jako makroskopicky patrní jedinci pouze taxony s určitou tolerancí vůči vysychání, kteří jsou schopni využít vlhké vrstvy říčního dna jako refugium k přečkání vyschnutí toku. Značná část vodních bezobratlých pak nepříznivé podmínky překoná ve formě resistentních vajíček, jejichž přítomnost jsme potvrdili dvouměsíční laboratorní kultivací vyschlých sedimentů. Během kultivace bylo zaznamenáno i líhnutí druhů nezjištěných v sedimentu ihned po odběru. Jelikož se během kultivace výrazně lišilo zastoupení skupin makrozoobentosu v jednotlivých mesohabitatech, je zřejmé, že i habitatová diverzita dna vyschlého toku hraje zásadní roli pro přežití a následnou rekolonizaci znovuzaplaveného toku. Ve studii byla využita data z projektu BIOSUCHO (www.sucho.eu) a byla finančně podpořena projektem INTER-COST (LTC17017).

Abstract (in English)

U značné části menších středoevropských toků dochází k výrazné změně hydrologického režimu, která se projevuje částečným až úplným vyschnutím říčního koryta. Rozsah vyschnutí zasaženého úseku, doba trvání suché epizody a zejména pak struktura a vlhkost substrátu jsou klíčovými faktory rozhodujícími o tom, které druhy vodních bezobratlých dokážou na lokalitě přežívat. Z opakovaného vzorkování sedimentu deseti drobných toků vyschlých 1-151 dní v letech 2013-2015 vyplívá, že složení společenstva vyschlého dna se s prodlužující se dobou vyschnutí významně mění. Abundance přežívajících larev i dospělců vodních bezobratlých se postupně snižují, méně odolné taxony mizí a pozvolna dochází k obohacení společenstva o semiakvatické a terestrické druhy. Tento trend výměny druhů by mohl sloužit pro odhad doby vyschnutí dna. Jelikož při vymizení povrchové vody v korytě zpravidla nedojde k úplnému vyschnutí sedimentu, je zbytková vlhkost zásadním faktorem umožňujícím přežití vodních bezobratlých. Dlouhodoběji proto v sedimentu přežívají jako makroskopicky patrní jedinci pouze taxony s určitou tolerancí vůči vysychání, kteří jsou schopni využít vlhké vrstvy říčního dna jako refugium k přečkání vyschnutí toku. Značná část vodních bezobratlých pak nepříznivé podmínky překoná ve formě resistentních vajíček, jejichž přítomnost jsme potvrdili dvouměsíční laboratorní kultivací vyschlých sedimentů. Během kultivace bylo zaznamenáno i líhnutí druhů nezjištěných v sedimentu ihned po odběru. Jelikož se během kultivace výrazně lišilo zastoupení skupin makrozoobentosu v jednotlivých mesohabitatech, je zřejmé, že i habitatová diverzita dna vyschlého toku hraje zásadní roli pro přežití a následnou rekolonizaci znovuzaplaveného toku. Ve studii byla využita data z projektu BIOSUCHO (www.sucho.eu) a byla finančně podpořena projektem INTER-COST (LTC17017).

Links

• LTC17017, research and development project: Name: Validace bioindikačních metod jako nástrojů pro udržitelný management středoevropských vysychavých toků a přenos těchto metod do praxe (Acronym: InterStreaM)

Investor: Ministry of Education, Youth and Sports of the CR, INTER-COST