Úloha říčního dna jako refugia makrozoobentosu při dlouhotrvajícím vyschnutí toku

LOSKOTOVÁ, Barbora, Jindřich HAVELKA, Marek POLÁŠEK a Petr PAŘIL. Úloha říčního dna jako refugia makrozoobentosu při dlouhotrvajícím vyschnutí toku. In Sborník abstraktů XVIII. konference ČLS a SLS, p. 65. 2018.

Základní údaje

• Originální název: Úloha říčního dna jako refugia makrozoobentosu při dlouhotrvajícím vyschnutí toku
• Název anglicky: The role of a streambed as an invertebrate refuge during the long-term drying
• Autoři: LOSKOTOVÁ, Barbora (203 Česká republika, garant, domácí), Jindřich HAVELKA (203 Česká republika, domácí), Marek POLÁŠEK (203 Česká republika, domácí) a Petr PAŘIL (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Sborník abstraktů XVIII. konference ČLS a SLS, p. 65. 2018.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 10617 Marine biology, freshwater biology, limnology
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14310/18:00103332
• Organizační jednotka: Přírodovědecká fakulta
• Klíčová slova česky: sedimenty dna; vysychání toku; refugium; makrozoobentos; resistence
• Klíčová slova anglicky: streambed sediments; stream drying; refuge; benthic invertebrates; resistance

Anotace

U značné části menších středoevropských toků dochází k výrazné změně hydrologického režimu, která se projevuje částečným až úplným vyschnutím říčního koryta. Rozsah vyschnutí zasaženého úseku, doba trvání suché epizody a zejména pak struktura a vlhkost substrátu jsou klíčovými faktory rozhodujícími o tom, které druhy vodních bezobratlých dokážou na lokalitě přežívat. Z opakovaného vzorkování sedimentu deseti drobných toků vyschlých 1-151 dní v letech 2013-2015 vyplívá, že složení společenstva vyschlého dna se s prodlužující se dobou vyschnutí významně mění. Abundance přežívajících larev i dospělců vodních bezobratlých se postupně snižují, méně odolné taxony mizí a pozvolna dochází k obohacení společenstva o semiakvatické a terestrické druhy. Tento trend výměny druhů by mohl sloužit pro odhad doby vyschnutí dna. Jelikož při vymizení povrchové vody v korytě zpravidla nedojde k úplnému vyschnutí sedimentu, je zbytková vlhkost zásadním faktorem umožňujícím přežití vodních bezobratlých. Dlouhodoběji proto v sedimentu přežívají jako makroskopicky patrní jedinci pouze taxony s určitou tolerancí vůči vysychání, kteří jsou schopni využít vlhké vrstvy říčního dna jako refugium k přečkání vyschnutí toku. Značná část vodních bezobratlých pak nepříznivé podmínky překoná ve formě resistentních vajíček, jejichž přítomnost jsme potvrdili dvouměsíční laboratorní kultivací vyschlých sedimentů. Během kultivace bylo zaznamenáno i líhnutí druhů nezjištěných v sedimentu ihned po odběru. Jelikož se během kultivace výrazně lišilo zastoupení skupin makrozoobentosu v jednotlivých mesohabitatech, je zřejmé, že i habitatová diverzita dna vyschlého toku hraje zásadní roli pro přežití a následnou rekolonizaci znovuzaplaveného toku. Ve studii byla využita data z projektu BIOSUCHO (www.sucho.eu) a byla finančně podpořena projektem INTER-COST (LTC17017).

Anotace anglicky

U značné části menších středoevropských toků dochází k výrazné změně hydrologického režimu, která se projevuje částečným až úplným vyschnutím říčního koryta. Rozsah vyschnutí zasaženého úseku, doba trvání suché epizody a zejména pak struktura a vlhkost substrátu jsou klíčovými faktory rozhodujícími o tom, které druhy vodních bezobratlých dokážou na lokalitě přežívat. Z opakovaného vzorkování sedimentu deseti drobných toků vyschlých 1-151 dní v letech 2013-2015 vyplívá, že složení společenstva vyschlého dna se s prodlužující se dobou vyschnutí významně mění. Abundance přežívajících larev i dospělců vodních bezobratlých se postupně snižují, méně odolné taxony mizí a pozvolna dochází k obohacení společenstva o semiakvatické a terestrické druhy. Tento trend výměny druhů by mohl sloužit pro odhad doby vyschnutí dna. Jelikož při vymizení povrchové vody v korytě zpravidla nedojde k úplnému vyschnutí sedimentu, je zbytková vlhkost zásadním faktorem umožňujícím přežití vodních bezobratlých. Dlouhodoběji proto v sedimentu přežívají jako makroskopicky patrní jedinci pouze taxony s určitou tolerancí vůči vysychání, kteří jsou schopni využít vlhké vrstvy říčního dna jako refugium k přečkání vyschnutí toku. Značná část vodních bezobratlých pak nepříznivé podmínky překoná ve formě resistentních vajíček, jejichž přítomnost jsme potvrdili dvouměsíční laboratorní kultivací vyschlých sedimentů. Během kultivace bylo zaznamenáno i líhnutí druhů nezjištěných v sedimentu ihned po odběru. Jelikož se během kultivace výrazně lišilo zastoupení skupin makrozoobentosu v jednotlivých mesohabitatech, je zřejmé, že i habitatová diverzita dna vyschlého toku hraje zásadní roli pro přežití a následnou rekolonizaci znovuzaplaveného toku. Ve studii byla využita data z projektu BIOSUCHO (www.sucho.eu) a byla finančně podpořena projektem INTER-COST (LTC17017).

Návaznosti

• LTC17017, projekt VaV: Název: Validace bioindikačních metod jako nástrojů pro udržitelný management středoevropských vysychavých toků a přenos těchto metod do praxe (Akronym: InterStreaM)

Investor: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Validace bioindikačních metod jako nástrojů pro udržitelný management středoevropských vysychavých toků a přenos těchto metod do praxe, INTER-COST