2018
Shaping elites and children at risk: public discourse about the residential care for children at risk in nineteenth-century Brno
BERESNEVIČIÚTE NOSALOVA, HalinaZákladní údaje
Originální název
Shaping elites and children at risk: public discourse about the residential care for children at risk in nineteenth-century Brno
Název česky
Tvarování elit a děti v ohrožení: veřejný diskurz o ústavní péči pro děti v ohrožení v Brně 19 st.
Vydání
Darbai ir Dienos, Kaunas, Vytautas Magnus University / Vytauto Didžiojo Universitetas, 2018, 1392-0588
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60101 History
Stát vydavatele
Litva
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/18:00101116
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Morava 19 st.; městské elity; občánská filantropie; ohrožené děti; ústavní péče
Klíčová slova anglicky
Nineteenth-century Moravia; urban elites; civic philanthropy; children at risk; institutions of residential care.
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 18. 11. 2019 10:52, Halina Beresnevičiúte Nosalova, Ph.D., M.A.
V originále
The long lasting tradition of creating huge institutions of residential care for children at risk in the Czech lands and Moravia in particular may be traced back to the needs of nineteenth-century philanthropic elites and the discursive presentation in the local press of the “best kind of care.” In Brno, several aristocrats and representatives of the higher clergy cooperated with a small but wealthy middle class elite when organizing care for children with audial and visual impairments as well as children endangered by “moral negligence.” Political connections of those civic philanthropists allowed gaining public funding for expanding expensive institutions of residential care. At the same time, public discourse presented the institutes as important meeting places of the local old and new elites. The compromises of socially, religiously, and ethnically heterogeneous but cooperating sectors moulded social careers, promoted religious tolerance or equal linguistic rights of two Moravian nations in the public discourse. The taste and gifts of local philanthropists also shaped the care that children received. The help itself was ever more strongly presented as the duty of the society; this duty was fulfilled under the leadership of those “on top.” The help was presented by metaphors of “raising up.” The child would be taken away from its original surrounding in order to be “raised up” to a productive, free, or even “noble” individual. The long-lasting need of providing proofs that the care was effective was satisfied by the means of preselection of children for the institutes. Somewhat exaggerated optimism about the effectivity of philanthropy resulted in an original tendency to reject the pessimism of rising eugenics concerning the handicapped in Brno philanthropic circles. The prestigious publicity that those institutes received allowed medical doctors and pedagogues to build their individual and collective careers. Newspapers praised them for volunteering, professional know-how and their ability to bring fame to the region. Professionals also contributed to the image of effective residential care by presenting their exclusive ability to help children at risk and to show the native environment of children to be unsuitable or dangerous. While gaining ever more public financing, the institutes were gradually turned into domains for professionals.
Česky
Počátky dlouhodobé tradice obřích institucí ústavní péče o ohrožené děti v českých zemích obecně a na Moravě konkrétně může být vysvětleny potřebami filantropických elit 19 st. a následným zobrazováním této formy péče v místním tisku jako "ta nejlepší forma péče". V Brně několika šlechticů a představitelů vyšší církevní hierarchie spolupracovalo s nevelkými ale bohatými středostavovskými elitami při organizace péče pro děti se zrakovým a sluchovým postižením a také „mravně zpustlou“ mládež. Politické konexe těchto občanských filantropů dovolovaly získat veřejné finanční zdroje pro rozšiřování drahých ústavů. Rovněž veřejný diskurz prezentoval tyto ústavy jako důležité místa setkávaní místních starých a nových elit. Kompromisy mezi společenský, náboženský a etnický různorodými ale spolupracujícími elitami pomáhaly vytvářet společenské kariéry, prosazovaly náboženskou toleranci a rovna jazyková práva obou moravských národů ve veřejném diskurzu. Vkus a dary místních filantropů formovaly také péči, kterou děti dostávaly. Pomoc samotná byla stále více prezentována jako povinnost společnosti. Tato povinnost měla být splněna pod vedením těch společenský „na hoře“. Pomoc se popisovala častou metaforou „povznešení na horu“. Dítě mělo být vzato ze svého původního prostředí, aby bylo „povzneseno“ na produktivního, svobodného a někdy až „šlechetného“ jedince. Dlouho trvající potřeba dokazovat veřejnosti, že péče je efektivní se uspokojovala tak, že děti do ústavů bývaly speciálně vybrány dle vyhlídky na úspěch. Poněkud přehnaný optimizmus o efektivitě filantropie pak předurčil brněnské filantropické kruhy k odmítání pesimizmu nastupující eugeniky ohledně postižených. Prestižní publicita, které se těmto ústavům dostávalo, pomáhalo lékařům a pedagogům budovat svoje individuální a kolektivní kariéry. Noviny chválily je za dobrovolnictví, profesní dovednosti a za jejích příspěvek ke slavě země. Profesionálové také přispívali k tvorbě obrazu efektivní rezidenční péče tím, že se zdůrazňovala jejích výjimečná schopnost pomoci těmto dětem, zatím co se jejích původní prostředí zobrazovalo jako nevhodné pro něj a nebezpečné. Při růstu podílu veřejného financování, ústavy se postupně přetvořily na doménu profesionálů.
Návaznosti
| GA15-10625S, projekt VaV |
|