“The being that can be told“: The Telling by Ursula K. Le Guin as a remedy for the Anthropocene

DĚDINOVÁ, Tereza. “The being that can be told“: The Telling by Ursula K. Le Guin as a remedy for the Anthropocene. In Fantasy and Myth in the Anthropocene. 2018.

Základní údaje

Originální název

“The being that can be told“: The Telling by Ursula K. Le Guin as a remedy for the Anthropocene

Název česky

"Bytí, které může být vyprávěno": Vyprávění Ursuly K. Le Guinové jako lék lék na období antropocénu

Autoři

DĚDINOVÁ, Tereza

Vydání

Fantasy and Myth in the Anthropocene, 2018

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

60205 Literary theory

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

fantastika; Vyprávění; kognitivní věda; realita; mysl

Klíčová slova anglicky

fantastic literature; The Telling; cognitive science; reality; mind

Příznaky

Mezinárodní význam

---

Anotace

V originále

The Telling (2000), a novel Ursula K. Le Guin takes place on an alien planet in a distant future and creates a sophisticated fantastic fictional world. Nevertheless, mimesis is essential for its comprehension. Presented paper analyses levels of mimesis in the novel, starting from a surface level of explicit references through historical allusions, inspiration by philosophical and religious systems to deeper levels. These are embodied by the metaphorical interconnection of the body and the world, and the vital role of the telling for being in the world and understanding the world, living in harmony with body and mind, with other people and with the environment. In the reflection of experiencing the story and the fictional world through the body experience and the emotions evoked from memory during reading, the paper builds on the current findings of cognitive sciences.

Česky

Vyprávění (2000, č. 2014), román Ursuly K. Le Guinové se odehrává na cizí planetě ve vzdálené budoucnosti a vytváří sofistikovaný fantastický fikční svět. Nicméně pro jeho porozumění je nezbytná mimesis. Předkládaný článek analyzuje úrovně mimesis v románu, od povrchové úrovně explicitních odkazů přes historické aluze, inspiraci filozofickými a náboženskými systémy k hlubším úrovním. Ty jsou ztělesněny metaforickým propojením těla a světa a životně důležitou rolí vyprávění pro bytí ve světě a chápání světa, pro život v souladu s tělem a myslí, s ostatními lidmi a se životním prostředím.V reflexi prožívání příběhu a smyšleného světa skrze tělesnou zkušenost a emoce vyvolávané z paměti během čtení článek staví na současných zjištěních kognitivních věd.