1278 Rytířská smrt pomazaného krále

JAN, Libor. 1278 Rytířská smrt pomazaného krále. In Libor, Jan. 8 : Osmičky : Osudová výročí českých a československých dějin končící na jednu číslici. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. s. 22-41. ISBN 978-80-7422-640-3. 2018.

Základní údaje

• Originální název: 1278 Rytířská smrt pomazaného krále
• Název anglicky: 1278 The chivalric death of the anointed king
• Autoři: JAN, Libor (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 1. vyd. Praha, 8 : Osmičky : Osudová výročí českých a československých dějin končící na jednu číslici, od s. 22-41, 20 s. 2018.
• Nakladatel: Nakladatelství Lidové noviny

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
• Obor: 60101 History
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/18:00105481
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-7422-640-3
• Klíčová slova česky: Přemysl Otakar II.; bitva u Dürrenkrut; smrt Přemysla Otakara II.
• Klíčová slova anglicky: Přemysl Otakar II; Battle near Dürrenkrut; Death of Přemysl Otakar II
• Štítky: rivok

Anotace

Pomocí českých, ale především říšských pramenů lze rekonstruovat králův konec v bitvě u Dürrenkrut 26. srpna 1278, jedné z největších a nepochybně i nejvýznamnějších bitev Evropy ve 13. století. Když Přemysl Otakar II. poznal, že je bitva ztracena, rozhodl se zanechat svůj život na poli cti a doprovázen osobní stráží čítající několik málo desítek mužů se vrhl do bitevní vřavy. Vrhl se do útoku proti bojovníkům z Rakouska, kteří se nacházeli ve třetím Rudolfově šiku. Ač způsobil se svými strážci nepříteli citelné ztráty, přesila byla příliš velká a postupně byli muži z tělesné stráže pobíjeni či zajímáni, až zůstal sám, zcela znavený, stejně jako jeho válečný oř. Tehdy, zřejmě když zakolísal kůň, byl král stažen a na zemi mu byla prudkými ranami kyjem či palcátem sražena helma; tehdy se vydal do zajetí, byl však patrně také obrán o kvalitní pancíř. Dokázal se zřejmě ještě vzchopit a patrně bez běžného provazu na krku byl odváděn. V té chvíli se však objevila skupina jezdců, z nichž nejméně jeden cítil vůči českému králi osobní zášť, patrně pro dřívější postih některého svého příbuzného. Ten krále, snad z koně, napadl kopím (nelze vyloučit ani meč, kopí je však pravděpodobnější) a bodl jej do oblasti krku či hlavy, zatímco již klečícímu či ležícímu mečem, možná ale tesákem nebo šavlí, probodl břicho, příp. hruď (jde zároveň o důkaz, že již byl zbaven kroužkové zbroje). Pak patrně přítomní ve zběsilosti zasadili králi četné další rány, přičemž jedna, vedená mečem s velkou silou, mu rozpoltila lebku. Pak byl Přemysl svlečen, ani ne tak pro kořist (spodní šat musel být znehodnocen), jako pro potupu, a ponechán zcela nahý ležet na bitevním poli. Tak jej nalezli šlechtici vyslaní králem Rudolfem, kteří tělo nechali očistit a zahalené kázali vézt na voze do Marcheggu.

Anotace anglicky

With the assistance of Bohemian, but mainly imperial sources it is possible to reconstruct the king’s end at the battle near Dürrenkrut on 26th August 1278, one of the largest and undoubtedly also most important battle of Europe in the 13th century. When Přemysl Otakar II realized that the battle was lost, he decided to leave his life on the field with honour and accompanied by his personal guards numbering a few dozen men he plunged into the din of battle. He plunged into the attack against the warriors from Austria, who were in Rudolf’s third rank. Although with his guards he caused the enemy considerable losses, the numerical superiority was too great and gradually the men of his bodyguard were killed or captured, until he remained along, entirely exhausted, just like his warhorse. Then, apparently when the horse was off balance, the king was pulled down and on the ground his helm was knocked off by rapid hit with a club or mace; then he was taken into captivity, but he was apparently also relieved of his high-quality armour. He apparently managed to pull himself together still and seemingly without a normal rope was led away, but at that moment a group of riders appeared of which at least one of which felt personal hate for the Bohemian kind, supposedly for an earlier punishment of one of his relatives. He, perhaps from his horse, attacked the king with a spear (not even a sword can be excluded but a spear is more likely) and pierced him in the area of the neck or head, while already kneeling or lying with a sword, but perhaps a hunting knife or sabre, ran him through in the abdomen, or chest (it is also proof that he was already relieved of his ring armour). Then apparently those present in a frenzy dealt the king numerous other wounds, with one, led by a sword with great strength, split his skull. Then, Přemysl was undressed, not for booty (the undergarments had to have been destroyed), but for ignominy, and left lying entirely nude on the battlefield.