2018
The Fleury Playbook : liturgical drama and its production in Saint-Benoît-sur-Loire
BULANDROVÁ, AmálieZákladní údaje
Originální název
The Fleury Playbook : liturgical drama and its production in Saint-Benoît-sur-Loire
Autoři
Vydání
Theatralia, Masarykova univerzita, 2018, 1803-845X
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/18:00105710
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
EID Scopus
Klíčová slova česky
liturgické divadlo; liturgie; Fleury Playbook; Saint-Benoît-sur-Loire; Opatství Fleury; poutnictví; rituální prostor; scénografie
Klíčová slova anglicky
liturgical theatre; liturgy; Fleury Plabook; Saint-Benoît-sur-Loire; Fleury Abbey; pilgrimage; ritual space; stage design; scenography
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 7. 4. 2019 15:33, Mgr. Zuzana Matulíková
V originále
Present study comprises the function of visual elements of medieval sacred buildings in liturgical theatre productions. In the first part, the author defines the theatrical genre, outlining its connection to liturgy proper which itself has a striking theatrical quality. Based on a number of period texts, the author proves the tendencies to consider liturgy a kind of theatrical performance existed as early as the 9th century. As a consequence, the interiors of sacred buildings are considered stage designs for performances of liturgical theatre, and analysed as such, e. g. Benedictine abbey St. Fleury (France), the library of which hosts a manuscript of ten liturgical plays from 12th century, so-called Fleury Playbook. The plausible staging of these plays in the monastic church of St. Benedict is yet another reason to regard the church as a scenographic environment, as is argued in detail in the second part of the paper.
Česky
Předkládaná studie se zabývá funkcí vizuálních elementů uvnitř sakrálních středověkých budov během konání liturgického divadla. V první části autorka vymezuje druh této veřejné události, upozorňuje na jeho těsnou provázanost se samotnou liturgií a na její divadelní rozměr. Činí tak prostřednictvím různých historických textů, jež dokazují, že tendence přemýšlet o liturgii jako o performanci svého druhu existují již od 9. století. V návaznosti na tuto myšlenku pak pojímá interiéry sakrálních budov jako scénografická řešení liturgického divadla, tj. místa jeho konání. Příkladem je benediktinské opatství ve Fleury, v jehož klášterní knihovně byla nalezena sbírka deseti liturgických her z 12. století (tzv. Fleury Playbook). Zvážíme-li dobové inscenování těchto her v místním kostele Svatého Benedikta, je nasnadě jej v tomto kontextu chápat právě jako scénografické prostředí. Uvedený příklad proto tvoří jádro této studie a detailněji je rozebrán v její druhé části.
Návaznosti
| MUNI/A/1098/2017, interní kód MU |
|