2019
L’apocalypse selon Marie-Claire Blais
KYLOUŠEK, PetrZákladní údaje
Originální název
L’apocalypse selon Marie-Claire Blais
Název česky
Apokalypsa podle Marie-Claire Blais
Název anglicky
The Apocalypse according to Marie-Claire Blais
Autoři
KYLOUŠEK, Petr (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
1. vyd. Montréal, Lectures de Marie-Claire Blais, od s. 119-134, 16 s. 2019
Nakladatel
Les Presses de l'Université de Montréal
Další údaje
Jazyk
francouzština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Kanada
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Kód RIV
RIV/00216224:14210/19:00109541
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-2-7606-4014-6
Klíčová slova česky
Marie-Claire Blais; apokalyptická obraznost; narativní éthos; narativní polyfonie
Klíčová slova anglicky
Marie-Claire Blais; apocalyptic imaginary; ethos; narrative polyphony
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 24. 2. 2020 11:01, doc. Mgr. Ivo Buzek, Ph.D.
V originále
La thématique apocalyptique, notamment dans le cycle de Soifs, n’est pas un phénomene isolé dans le paysage littéraire québécois. Rappelons a ce propos les noms de Jocelyne Saucier, Nicolas Dickner, Gaétan Soucy ou Michel Tremblay et les critiques consacrées a leurs oeuvres. Toutefois l’imaginaire apocalyptique de Marie-Claire Blais se distingue par son insistance, son intensité et sa modulation mi narrative, mi lyrique. Un des éléments de la thématique apocalyptique est non seulement l’idée de la catastrophe, mais surtout la question du Mal et du Bien qui polarise l’axiologie. L’éthos a une fonction éminemment narrative, car il est susceptible de donner un sens au récit en rattachant l’histoire des particuliers a la grande Histoire, l’individuel au collectif, au transcendant. Car c’est la que l’imaginaire, la thématique, mais aussi l’enargeia structurante, qui conditionne et justifie l’écriture, se rejoignent. Pour saisir la dynamique qui, dans le contexte de l’oeuvre de Marie-Claire Blais, a contribué a l’émergence de la sensibilité apocalyptique, les principaux points de repere sont Une saison dans la vie d’Emmanuel (1966), Visions d’Anna (1982), Pierre (1986) et le cycle de Soifs (1995-2015). Dans cette perspective, la thématique apocalyptique apparaît comme une transformation du roman d’adolescent des années 1960 par un élargissement de la prise de vue qui d’individuelle et familiale se fait communautaire. En suivant ce changement de la conception scripturale, notre étude se propose d’analyser la construction de l’univers apocalyptique: configuration des personnages, évolution de la polyphonie narrative, themes récurrents, éléments de l’imaginaire, construction de l’émotion lyrique. On notera que la narration se détache de l’ironie subversive des premieres oeuvres pour adopter une stratégie a la fois pluraliste et fusionnelle qui tout en s’accordant a l’harmonia mundi confere une place grandissante au rôle de l’art et de la création comme éléments transfigurateurs de la mémoire et de l’histoire.
Česky
Apokalyptické téma není izolovaným fenoménem v quebecké litteratuře vzácné. Připomeňme si jména Jocelyne Saucierové, Nicolase Dicknera, Gaétana Soucyho nebo Michela Tremblaye a kritické studie věnované jejich tvorbě. V tomto kontextu se apokalyptická představivost Marie-Claire Blaisové však vyznačuje zvláštní naléhavostí, intenzitou a modulací, která je napůl narativní, napůl lyrická. Jedním z prvků tématu apokalypsy není pouze sama katastrofa, ale především otázka zla a dobra spojená s polarizovanou axiologií. V tomto kontextu má étos narativní funkci, protože je schopen dát příběhu význam tím, že propojuje soukromý život s velkými dějinami, jednotlivce s kolektivem a kolektiv i jedince s transcendentem. Právě zde apokalyptická představivost vytváří strukturní enargeiu, která podmiňuje a opravňuje samo psaní. V díle Marie-Claire Blaisové se apokalyptická tematika mění v závislosti na jednotlivých tvůrčích obdobích reprezentovaných romány Une saison dans la vie d'Emmanuel (1966), Visions d'Anna (1982), Pierre (1986) a cyklem Soifs (1995-2015). V tomto tvůrčím vývoji se apokalyptické téma jeví jako transformace románu adolescence ze 60. let 20., přičemž dochází k rozšíření narativních strategií i rozšíření tematického registru z individuální a rodinné tematiky ke komunitní. Koncepční proměna strategie psaní se promítá do hlavních složek apokalyptického světa Marie-Claire Blaisové: do konfigurace postav, vývoje narativní polyfonie, do návratných témat, do konstrukce lyrické emoce. Podstatně se také mění tón vyprávění: podvratná ironie raných děl přechází v pluralistickou a fuzionální strategii, která souzní s hledáním harmonie mundi a v umění a tvorbě hledá transfigurující momenty paměti a historie.
Anglicky
The apocalyptic theme, namely in the cycle Soifs, is not an isolated phenomenon within the literary landscape of Quebec. Let us recall the names of Jocelyne Saucier, Nicolas Dickner, Gaétan Soucy or Michel Tremblay and the critics devoted to their works. However, the apocalyptic imagination of Marie-Claire Blais is distinguished by its insistence, its intensity and its modulation that is half narrative, half lyric. One of the elements of the apocalyptic theme is not only the idea of catastrophe, but above all the question of Evil and Good linked to a polarized axiology. In this context, ethos has an eminently narrative function, for it is capable of giving meaning to the story by relating the private life to the great History, the individual to the collective and both of them to the transcendent. This is the point where imaginary and topics enter the structuring enargeia which conditions and justifies writing. In the context of Marie-Claire Blais’ works, the emergence of apocalyptic sensitivity will refer to single creative periods represented by Une saison dans la vie d’Emmanuel (1966) Visions d’Anna (1982), Pierre (1986) and the cycle Soifs (1995-2015). In this perspective, the apocalyptic theme appears as a transformation of the adolescent novel of the 1960s by an enlargement of the narrative strategies that from individual and family topics head to a communitary approach. Observing this conceptual change of the writing strategy, our study proposes to analyze the major constituent parts of Marie-Claire Blais’ apocalyptic universe: character configuration, evolution of narrative polyphony, recurring themes, components of the imaginary, construction of lyrical emotion. An evolution will be noted in the narration: the subversive irony of early works shifts to a pluralistic and fusional strategy, being in search of the harmonia mundi and giving a growing role to art and creation as transfiguring elements of memory and history.
Návaznosti
| MUNI/A/1094/2018, interní kód MU |
|