Eye tracking vo výskume porúch autistického spektra – súčasný stav diskusie

HALÁMKOVÁ, Daniela. Eye tracking vo výskume porúch autistického spektra – súčasný stav diskusie. In Medzinárodná konferencia Osobnosť v kontexte kognícií, emocionality a motivácií. 2019.

Základní údaje

Originální název

Eye tracking vo výskume porúch autistického spektra – súčasný stav diskusie

Název česky

Eye tracking ve výzkumu poruch autistického spektra - současný stav diskuse

Název anglicky

Eye tracking in autism spectrum disorder research – the present state of the debate

Autoři

HALÁMKOVÁ, Daniela

Vydání

Medzinárodná konferencia Osobnosť v kontexte kognícií, emocionality a motivácií, 2019

---

Další údaje

Jazyk

slovenština

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

50103 Cognitive sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

poruchy autistického spektra, autismus, eye tracking, pozornost, vnímání, experiment

Klíčová slova anglicky

autism spectrum disorder, autism, eye tracking, attention, attention allocation, perception, experiment

Štítky

autismus, experiment, eye tracking

Příznaky

Mezinárodní význam

---

Anotace

V originále

V poslednej dobe sa eye tracking (zariadenie na sledovanie pohybov očí) stal šikovným nástrojom často používaným aj vo výskume psychických porúch. Na základe tzv. eye-mind hypotézy totiž môžeme predpokladať, že ním vieme identifikovať oblasti, na ktoré proband upriamuje svoju pozornosť. Eye tracking je zároveň objektívnejším meraním než sebaposúdenie, založené na sebareflexii a úprimnosti probanda, a umožňuje nám skúmať i pozornosť detských či neverbálnych participantov. Príspevok predstaví využívanie eye trackingu vo výskume porúch autistického spektra a opíše postupný priebeh diskusie v tejto oblasti až po jej súčasný stav. Súčasťou príspevku je i predstavenie experimentu realizovaného na Masarykovej univerzite v Brne. Identifikácia oblastí obrazu, ktoré upútajú pozornosť probandov s autizmom a ich porovnanie s komparačnou skupinou, nám môže pomôcť charakterizovať, prípadne sa následne pokúsiť minimalizovať, rozdiely medzi vnímaním u bežnej a autistickej populácie.

Česky

V poslední době se eye tracking (zařízení na sledování pohybů očí) stal šikovným nástrojem často používaným i ve výzkumu psychických poruch. Na základě tzv. eye-mind hypotézy můžeme předpokládat, že umíme identifikovat oblasti, na které participant nasměruje svou pozornost. Eye tracking je zároveň objektivnějším měřením než sebeposouzení, které je založeno na sebereflexi a upřímnosti participanta a umožňuje nám zkoumat i pozornost dětských a neverbálních participantů. Příspěvek představí využití eye trackingu ve výzkumu poruch autistického spektra a popíše průběh diskuse v této oblasti až po její současný stav. Součástí příspěvku je i představení experimentu realizovaného na Masarykově univerzitě v Brně. Identifikace oblastí obrazu, které upoutají pozornost participantů s autismem a jejich porovnání s komparační skupinou nám může pomoct charakterizovat, případně se následně pokusit minimalizovat, rozdíly mezi vnímáním u běžné a autistické populace.

Anglicky

A method of eye tracking has recently become a handy tool often used in the research of psychiatric disorders. Considering the eye-mind hypothesis we can assume, that by using an eye tracker we might be able to identify the areas which attract participant’s attention. Using an eye tracker is also a more objective method than self-assessment, which is based on participant’s self-reflection and honesty, and it makes examining children and non-verbal participants less difficult. The aim of this presentation is to describe how eye tracking has been used in the research of autism spectrum disorder until now. We will also introduce an experiment performed in Masaryk University in Brno in this presentation. If we are able to identify the areas of the picture that attract the attention of autistic participants the most and compare them with the areas of the control group, we can easily characterize, and eventually try to minimalize, the differences between typical and autistic perception.