2019
Romeo and Juliet in the Midst of Early 18th-Century English Party Politics
KRAJNÍK, FilipZákladní údaje
Originální název
Romeo and Juliet in the Midst of Early 18th-Century English Party Politics
Název česky
Romeo a Julie uprostřed anglické stranické politiky počátku 18. století
Autoři
Vydání
Hradec Králové Journal of Anglophone Studies, Hradec Králové, Department of English Language and Literature, Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2019, 2336-3347
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/19:00108012
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
William Shakespeare; Benjamin Griffin; John Sturmy; Susanna Centlivre; Romeo a Julie; raně novověké anglické drama; restaurační drama; adaptace
Klíčová slova anglicky
William Shakespeare; Benjamin Griffin; John Sturmy; Susanna Centlivre; Romeo and Juliet; early-modern English drama; Restoration drama; adaptation
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 1. 4. 2020 20:54, Mgr. Marie Skřivanová
V originále
In the early years of the so-called Whig Supremacy (1714–1760), London theatres became, once again, exceedingly political, responding to the general climate of rivalry between the ruling Whigs and the discredited Tories and the principles for which these parties stood. In the early 1720s, a wave of plays appeared setting the well-known story of unhappy lovers from opposing families within the framework of the then current political animosities. To an extent, each of these more or less openly referred to Shakespeare’s Romeo and Juliet, which was then known to London audiences primarily through Thomas Otway’s highly political adaptation The History and Fall of Caius Marius (1679). This paper will focus on three such works – Benjamin Griffin’s Whig and Tory (1720), John Sturmy’s The Compromise (1723), and Susanna Centlivre’s The Artifice (1722) – observing how they reflect early 18th-century English party politics and how their respective authors worked with the conventions of the unhappy love story to express their own (or their theatres’) political sympathies.
Česky
V prvních letech takzvané whigovské dominance (1714-1760) se londýnská divadla opět velmi zpolitizovala v reakci na celkové klima dané rivalitou mezi vládnoucími whigy a zdiskreditovanými toryovci a postoji obou stran. Po roce 1720 se objevila vlna her, která známý příběh nešťastným milenců ze znepřátelených rodin zasazovala do rámce soudobých politických sporů. Všechny tyto hry jistou měrou odkazovaly na Shakespearovu tragédii Romeo a Julie, které bylo londýnským divákům tehdy známé prostřednictvím vysoce politické adaptace Thomase Otwaye The History and Fall of Caius Mariu (1679). Tento článek se zaměřuje na tři tyto hry - Whig and Tory Benjamina Griffina (1720), The Compromise Johna Sturmyho (1723) a The Artifice Susanny Centlivrové (1722) - a analyzuje, jak tato díla reflektují anglickou stranickou politiku počátku 18. století a jak jejich jednotliví autoři pracovali s tropy příběhu o nešťastných milencích, aby vyjádřili politické sympatie své či divadel, pro něž pracovali.
Návaznosti
| GA19-07494S, projekt VaV |
|