2019
Qui sont aujourd’hui les nomades et les sédentaires de la littérature québécoise ?
KYLOUŠEK, PetrZákladní údaje
Originální název
Qui sont aujourd’hui les nomades et les sédentaires de la littérature québécoise ?
Název česky
Kdo v quebecké literatuře jsou dnes kočovníci a kdo usedlíci?
Název anglicky
Who Are Today Nomads and Settlers of Quebec Literature?
Autoři
Vydání
Central European Journal of Canadian Studies, Brno, Masarykova univerzita, 2019, 1213-7715
Další údaje
Jazyk
francouzština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60204 General literature studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/19:00115301
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
současný quebecký román; Nicolas Dickner; Émile Ollivier; prostorová identita; axiologie prostoru; teritorializace
Klíčová slova anglicky
contemporary Quebec novel; Nicolas Dickner; Émile Ollivier; spatial identity; spatial axiology; territorialization
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 26. 2. 2021 12:53, Mgr. Veronika Mattesová
V originále
Émile Ollivier envisage le présent comme une période charniere du paradigme civilisationnel. Si jadis, l’humanité avait quitté la vie nomade pour privilégier la vie sédentaire, elle retrouve actuellement le nomadisme sous différentes formes a l’échelle internationale. Certes, la littérature canadienne-française et québécoise porte dans sa mémoire la dichotomie sédentaire/arpenteur, ravivée par les polémiques autour de l’essai de Monique LaRue. Or la territorialisation et l’ancrage québécois, fortement présents encore dans le modernisme et le postmodernisme de la Révolution tranquille, est entrée, depuis un certain temps, dans un autre agencement axiologique de la spatialité qui réévalue et distribue différemment l’opposition entre l’ici et l’ailleurs, dans une sorte d’exterritorialité. L’étude de la spatialité, des points fixes et des points mobiles, de l’ici et de l’ailleurs permet d’explorer différents types de la sémiose narrative dans le rapport aux personnages, a l’action, a la narration. Nous proposons d’illustrer le propos en prenant pour exemple le cycle de Soifs de Marie-Claire Blais, Nikolski de Nicolas Dickner et Passages d’Émile Ollivier. Il s’agit de deux visions différentes de la géographie du monde actuel.
Česky
V jednom ze svých esejů popisuje Émile Ollivier současnost jako moment změny civilizačního paradigmatu. Zatímco v minulosti přešlo lidstvo od kočovného života k usedlému, nyní se v různých podobách navrací k nomádství, a to v mezinárodním měřítku: migrace, cesty, objevy. Francouzsko-kanadská a quebecká literatura byla dlouho založena na dichotomii usedlík/průkopník a tato dichotomie se opět dostala do centra pozornosti během diskuse o jinak chybně pochopeném eseji Monique LaRue. Nicméně výrazná zakořeněnost a teritorialize quebecké kultury, které tak výrazně charakterisovaly quebecký modernismus a postmodernismus ještě v období Klidné revoluce, od konce tisíciletí ustopupily jinémuo axiologického uspořádání prostorovosti. To přehodnocuje a jiným způsobem rozděluje opozici mezi místy a proměnami míst ve znamení exteritorializace. Analýza prostornosti, jejích pevných a pohyblivých bodů umožňuje prozkoumat různé typy narativní semiózy ve vztahu k postavám, ději a vyprávění. Vykreslení této nové narace přináší analýza dvou románů: Nikolski od Nicolasa Dicknera a La Brulerie od Émila Olliviera. Tyto romány představují dvě různé vize narativní geografie dnešního světa.
