2020
Kontinuity v období „revolučních proměn“ a „soumraku selského stavu“ (příspěvek ke studiu života na venkově v socialistickém Československu)
POLOUČEK, OtoZákladní údaje
Originální název
Kontinuity v období „revolučních proměn“ a „soumraku selského stavu“ (příspěvek ke studiu života na venkově v socialistickém Československu)
Název anglicky
Continuities in the Period of “Revolutionary Changes” and the “Dusk of the Peasant Status” (Contribution to the Study of Rural Life in Socialist Czechoslovakia)
Autoři
Vydání
Slovenský národopis, Bratislava, Slovenská akadémia vied, 2020, 1335-1303
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50404 Antropology, ethnology
Stát vydavatele
Slovensko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/20:00115455
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
UT WoS
EID Scopus
Klíčová slova česky
socialismus; kolektivizace zemědělství; venkov; Československo; kontinuita; normativní představy; společenský život
Klíčová slova anglicky
socialism; collectivisation of agriculture; countryside; Czechoslovakia; continuity; normative ideas; social life
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 9. 2. 2021 12:18, Mgr. et Mgr. Eva Chovancová
V originále
Narativy z období socialismu se nápadně shodují s diskuzí po roce 1989 v tvrzení, že druhá polovina dvacátého století přinesla diskontinuity proměňující venkov. Jejich hodnocení se sice liší – „žádoucí“ pokrok propagovaný normalizačním jazykem nepřipouštěl jmenování negativních dopadů na venkov i životní prostředí, které se logicky staly středobodem diskuze po roce 1989. Panuje ale shoda na tom, že kolektivizace zemědělství a modernizace venkova zásadně ovlivnila fungování vesnických komunit, způsob života i obecní hierarchii. Autor studie však tvrdí, že nelze dopad proměn venkova na současnost plně pochopit, sledujeme-li výhradně diskontinuity. Vychází přitom z vlastního zájmu o vzpomínky na společenský život za pozdního socialismu, přičemž se naopak soustředí na sledování kontinuit, při němž se lze odrazit od reflexe normativních představ a hodnot. Díky analýze orálně historických rozhovorů, ale i zhodnocení soudobých etnografických výzkumů se ukázalo, že členové vesnických komunit úspěšně vyvíjeli iniciativu k zajištění kontinuity ve společenském životě, přestože se jeho podoba měnila a nevyhnula se mezigeneračním diskuzím. Jako vysvětlení se nabízí sledování symbolů, se kterými se lidé identifikují, díky jejich zakořenění v hodnotovém žebříčku a vysoké adaptibilitě na vnější zásahy. Bez sledování vlivu kontinuit nelze plně pochopit strategie adaptibility příznačné pro dané období (např. nutnost užití hypernormalizovaného jazyka pro prosazení vlastních zájmů).
Anglicky
The narratives from the socialist period remarkably resemble the discussions after 1989 when it comes to the statement that the second half of the 20th century brought discontinuities that changed the countryside, even though their evaluations are different: the “desired” progress promoted by the normalisation language had not admitted the listing of the negative impacts on the countryside and the environment which logically became the centre of discussion after 1989. There is, however, a consensus in that the collectivisation of agriculture and the modernisation of the countryside had a significant impact on the functioning of rural communities, the way of life and municipal hierarchies. The author of the study suggests, though, that it is impossible to fully grasp the impacts of the transformation of the countryside on the present if we only observe the discontinuities. His assumptions are based on his own interest in the memories about the social life in the late socialism period, while focusing on the observation of the continuities that can be based on a reflection of normative ideas and values. Thanks to an analysis of orally historical interviews and the evaluation of contemporary ethnographic research, the members of rural communities were shown to have successfully developed initiatives to ensure continuity in social life despite its changing form and inter-generational discussions. This can be explained with the observation of symbols with which people identify themselves – thanks to their embeddedness in the values system and high adaptability to external interventions. It is impossible to fully understand the strategies of adaptabilities, so characteristic of this period, without observing the impact of the continuities (e.g. the need to use hypernormalised language to advocate one’s own interests).
