Střednědobá stabilita epikardiálních levokomorových elektrod pro srdeční resynchronizační léčbu

FEDORCO, M., A. BULAVA, P. SANTAVY, A. MOKRACEK, V. LONSKY, Ladislav DUŠEK a M. TABORSKY. Střednědobá stabilita epikardiálních levokomorových elektrod pro srdeční resynchronizační léčbu. cor et Vasa. AMSTERDAM: ELSEVIER SCIENCE BV, roč. 59, č. 6, s. "E530"-"E539", 10 s. ISSN 0010-8650. doi:10.1016/j.crvasa.2016.12.010. 2017.

Základní údaje

• Originální název: Střednědobá stabilita epikardiálních levokomorových elektrod pro srdeční resynchronizační léčbu
• Název anglicky: Middle-term stability of epicardial left ventricular electrodes for cardiac resynchronization therapy
• Autoři: FEDORCO, M. (203 Česká republika, garant), A. BULAVA (203 Česká republika), P. SANTAVY (203 Česká republika), A. MOKRACEK (203 Česká republika), V. LONSKY (203 Česká republika), Ladislav DUŠEK (203 Česká republika, domácí) a M. TABORSKY (203 Česká republika).
• Vydání: cor et Vasa, AMSTERDAM, ELSEVIER SCIENCE BV, 2017, 0010-8650.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30201 Cardiac and Cardiovascular systems
• Stát vydavatele: Nizozemské království
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/17:00113826
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.crvasa.2016.12.010
• UT WoS: 000417517200002
• Klíčová slova anglicky: Cardiac resynchronization therapy; Epicardial left ventricular electrodes; Biventricular stimulation; Chronic heart failure; Minithoracotomy
• Štítky: rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) je v současné době považována za účinnou a bezpečnou léčebnou metodu u pacientů s pokročilým srdečním selháním. V případě selhání endovazálního zavedení levokomorové (LK) elektrody je alternativou kardiochirurgická implantace. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit elektrické parametry kardiochirurgicky implantovaných LK elektrod a porovnat je s transvenózně implantovanými elektrodami, identifi kovat příčiny selhání endovazální implantace, srovnat klinický a echokardiografi cký resynchronizační účinek a porovnat bezpečnost obou přístupů. Metody a výsledky: U pacientů s indikací k SRL byla LK elektroda implantována buď endovazálně (skupina endo) nebo v případě selhání endovazálního přístupu, nebo jako součást jiného kardiochirurgického výkonu byla elektroda implantována epikardiálně (skupina epi). Studie byla koncipována jako studie případů a kontrol. V každé skupině bylo zařazeno 92 pacientů (26 žen, 66 mužů) průměrného věku 69 let (epi) a 68 let (endo). Levokomorová stimulace byla při tříleté kontrole účinná u 98,1 % pacientů ve skupině epi, resp. u 96,6 % pacientů ve skupině endo (p = NS). Stimulační práh byl mezi oběma skupinami srovnatelný při propuštění a při tříleté kontrole. Při jednoměsíční kontrole byl práh signifikantně vyšší v episkupině (1,62 V vs. 1,06 V, p < 0,001), podobně jako při jedno- a dvouleté kontrole (1,57 V vs. 1,09 V a 1,54 V vs. 1,21 V, p < 0,001). Energetický výdej pro LK stimulaci byl u pacientů v epi skupině ve všech časových okamžicích signifi kantně vyšší. Celková procedurální úspěšnost endovazální implantace činila 94,6 %. Klinická odpověď na SRL byla zaznamenána u 71,4 % pacientů v epi a u 68,1 % pacientů v endo skupině (p = NS). Průměrný nárůst ejekční frakce LK v absolutních hodnotách byl v obou skupinách srovnatelný (6,0 % vs. 7,2 %, p = NS). V epi skupině byla zaznamenána signifi kantně vyšší jedno- i tříletá mortalita (19,0 % vs. 5,5 %, resp. 21,7 % vs. 6,5 %, p < 0,001). Závěr: Ve střednědobém sledování jsou epikardiální elektrody schopné účinné LK stimulace. Energetická náročnost epikardiální LK stimulace je vyšší. Resynchronizační účinek je u pacientů s epikardiální a endokardiální LK elektrodou podobný, ale mortalita pacientů s epikardiální LK elektrodou se zdá být významně vyšší.

Anotace anglicky

Introduction: Cardiac resynchronization therapy (CRT) is currently considered an effective and safe way to treat patients with severe heart failure. Unsuccessful attempts at endovascular insertion of the left ventricular (LV) electrode should prompt a consideration of having the electrode implanted by a cardiac surgeon. Aims: The aims of our work were to evaluate the electric parameters of CS-implanted LV electrodes and to compare them with transvenous implanted electrodes, identify the causes of endovascular implantation failure, compare the clinical and echocardiographic resynchronization effects, and compare the safety of both approaches. Methods and results: Patients indicated for CRT had the LV electrode implanted either endovascularly ("endo'' group) or epicardially ("epi'' group; in cases of endovascular approach failure or as a part of another CS procedure). The trial was planned as a case-control study. Each group comprised 92 patients (26 females, 66 males) with an average age of 69 (epi) and 68 (endo) years, respectively. LV stimulation was effective at the 3-year follow-up in 98.1% of patients in the epi group and in 96.6% of patients in the endo group (p = NS). The groups were comparable with respect to the stimulation threshold both before discharge and at the 3-year follow-up. At the 1-month follow-up, this threshold was significantly higher in the epi group (1.62 V vs. 1.06 V, p < 0.001) and the same was true for the 1-year and 2-year follow-ups (1.57 V vs. 1.09 V and 1.54 V vs. 1.21 V, respectively; p < 0.001). Energetic output during LV stimulation was significantly higher in the epi group at all time points. The overall procedural effectiveness of endovascular implantation was 94.6%. Clinical response to CRT was noted in 71.4% of epi group patients and in 68.1% of endo group patients (p = NS). The average absolute increase in LV ejection fraction was comparable in both groups (6.0% vs. 7.2%, p = NS). Significantly higher 1-and 3-year mortality was noted in the epi group (19.0% vs. 5.5% and 21.7% vs. 6.5%, respectively; p < 0.001). Conclusion: Epicardial electrodes are capable of effective LV stimulation, as shown during middle-term follow-up. Epicardial LV stimulation is more demanding energetically. Resynchronization effects are similar in patients with epicardial and endocardial LV electrodes; however, the mortality of patients with epicardial LV electrodes seems to be significantly higher. (C) 2017 The Czech Society of Cardiology. Published by Elsevier Sp. z o.o. All rights reserved.