2020
Conservation targets from the perspective of a palaeoecological reconstruction: the case study of Dářko peat bog in the Czech Republic.
ROLEČEK, Jan, Helena SVITAVSKÁ SVOBODOVÁ, Eva JAMRICHOVÁ, Lydie DUDOVÁ, Petra HÁJKOVÁ et. al.Základní údaje
Originální název
Conservation targets from the perspective of a palaeoecological reconstruction: the case study of Dářko peat bog in the Czech Republic.
Název česky
Paleoekologická rekonstrukce vývoje rašeliniště Dářko a její vztah k cílům ochrany přírody
Autoři
ROLEČEK, Jan (203 Česká republika, garant, domácí), Helena SVITAVSKÁ SVOBODOVÁ (203 Česká republika), Eva JAMRICHOVÁ (703 Slovensko), Lydie DUDOVÁ (203 Česká republika), Petra HÁJKOVÁ (203 Česká republika, domácí), Günther KLETETSCHKA, Petr KUNEŠ (203 Česká republika) a Vojtěch ABRAHAM (203 Česká republika)
Vydání
Preslia, Praha, Česká botanická společnost při AV ČR, 2020, 0032-7786
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
10618 Ecology
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Impakt faktor
Impact factor: 4.167
Kód RIV
RIV/00216224:14310/20:00116893
Organizační jednotka
Přírodovědecká fakulta
UT WoS
000573572400001
Klíčová slova anglicky
Bohemian-Moravian Highlands; conservation priorities; Holocene; human impact; landscape history; Late Glacial; mire; palaeoecology; rare species; relict; vegetation
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 30. 11. 2020 11:42, Mgr. Marie Šípková, DiS.
V originále
We analysed a continuous andwell-dated record of pollen, non-pollen palynomorphs, geochemistry and plant macroremains from the best preserved peat bog in the Bohemian-Moravian Highlands (Czech Republic). Dářko peat bog is an isolated site of a pine bog woodland dominated by the central-European endemic Pinus uncinata subsp. uliginosa. It is protected as a National Nature Reserve and a Site of Community Importance.We describe major patterns and interesting details of the development of this site since the Late Glacial and provide a historical context for some natural phenomena of high conservation value. Until the High Middle Ages, macroclimate and autogenic succession appear to have been the main drivers of both the local and regional development of vegetation. The pine-dominated Late Glacial vegetation with cold-loving taxa survived until the first millennia of the Holocene. The first Late Glacial and Holocene record of Isoëtes lacustris outside its present range in this country indicates the presence of a cold oligotrophic waterbody in this period. Corylus, Picea and mixed oak forest taxa started to expand already around 10,500 cal. BP. Indicators of a warm oceanic climate appeared around 7700 cal. BP and the AP:NAP ratio increased gradually up to its Holocene maximum close to 99%. Around 6800 cal. BP, the minerotrophic wetland developed into an ombrotrophic bog. Picea, Fagus and Abies started to dominate the pollen assemblage around 5500 cal. BP. Between AD 1100 and 1350, an abrupt change in the vegetation started, which coincided with the HighMedieval colonization of the region. The pronounced peak of Pb in the geochemical record between AD 1200 and 1650 reflects extensive metallurgical activities in a wider area. Valuable pine bog woodland appeared only around AD 1500, when pine expanded. This late expansion, also recorded elsewhere, may have been triggered by human activities, which challenges the present non-intervention management of this habitat. The present marginal occurrence of fen species in the bog lagg may be considered a relict of Late Glacial and Early Holocene minerotrophic fen vegetation, the preservation of which requires active management. This study shows how palaeoecological knowledge helps explain present patterns in the composition of a valuable protected site. This knowledge may be used in prioritising conservation and in communicating the nature conservation goals to the public.
Česky
Studovali jsme dobře datovaný nepřetržitý záznam pylu, nepylových palynomorf, rostlinných makrozbytků a chemických prvků v nejlépe dochovaném rašeliništi na Českomoravské vrchovině. Rašeliniště Dářko je významná botanická lokalita, známá například izolovaným výskytem vrchovištního blatkového boru. Je chráněna jako národní přírodní rezervace a je součástí evropsky významné lokality Dářská rašeliniště. V předkládané studii popisujeme hlavní rysy a zajímavé zvláštnosti vývoje lokality od pozdní doby ledové po současnost a zasazujeme do historických souvislostí některé přírodní jevy cenné z hlediska ochrany přírody. Až do vrcholného středověku se jako hlavní hybná síla vývoje místní i regionální vegetace jeví makroklima a autogenní sukcese. Vegetace pozdní doby ledové s dominancí borovice a zastoupením chladnomilných druhů se zde zachovala až do prvních tisíciletí holocénu. První fosilní nález šídlatky jezerní z období pozdního glaciálu a holocénu mimo její současný areál v pohraničních pohořích ukazuje na existenci chladné oligotrofní vodní plochy na lokalitě. Líska, smrk a druhy smíšených doubrav se začaly šířit brzy, přibližně před 10500 lety. Indikátory teplého oceanického klimatu (břečťan, jmelí) se objevily asi před 7700 let. Zastoupení pylu dřevin se postupně zvyšovalo až k holocennímu maximu blížícímu se 99 %. Minerotrofní slatinný mokřad se změnil v ombrotrofní vrchoviště asi před 6800 lety. Smrk, buk a jedle začaly v pylovém záznamu převažovat asi před 5500 lety. Náhlá změna vegetačního pokryvu začala mezi lety 1100 a 1350 n.l., současně s vrcholně středověkou kolonizací oblasti. Výrazný nárůst obsahu olova v geochemickém záznamu mezi lety 1200 a 1650 n.l. je spojen s hutněním stříbra v širším okolí. Blatkový bor se začal šířit až kolem roku 1500 n.l. Tento pozdní původ, pozorovaný i na dalších lokalitách ve střední Evropě, může souviset s lidským vlivem na lokalitu a okolní krajinu, což zpochybňuje dnes praktikovaný bezzásahový režim ochrany tohoto biotopu. Výskyt slatiništních specialistů (např. Carex lasiocarpa, C. chordorrhiza) v laggu vrchoviště lze v souladu s našimi výsledky chápat jako cenný relikt pozdně glaciální a raně holocenní mokřadní vegetace, jehož zachování vyžaduje pokračování aktivního ochranářského managementu. Naše studie ukazuje, jak mohou paleoekologické poznatky přispět k pochopení současného druhového složení vegetace cenného chráněného území. Tyto poznatky mohou být využity ke stanovení priorit ochrany území a k vysvětlování cílů ochrany přírody široké veřejnosti.