k 2019

BB – repeatedly resurgent impulses for the Czech theatre acting

MUSILOVÁ, Martina

Základní údaje

Originální název

BB – repeatedly resurgent impulses for the Czech theatre acting

Název česky

BB - opakovaně oživující impulsy českého divadelního herectví

Autoři

Vydání

Bertolt Brecht: Contradictions as a Method, 8-10.11.2019, Prague, 2019

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

Bertolt Brecht, herectví, české divadlo, Josef Karlík

Klíčová slova anglicky

Bertolt Brecht, acting, Czech Theatre, Josef Karlík

Příznaky

Mezinárodní význam
Změněno: 24. 1. 2021 13:40, doc. MgA. David Drozd, Ph.D.

Anotace

ORIG CZ

V originále

The presentation focused on the reception of Bertolt Brecht in Czech theatre in the post-war period. The Epic theatre served as a defence against Social realism indoctrinated by Stalinist communists. On the other hand, the ability to receive Brechtian impulses had its roots in the interwar Avant-guard practice. During a short period of 1956–1963 Brechtian impulses regenerated Czech theatre on several levels: it helped to reintegrate the Avant-guard practice; it stimulated a rise of the post-war alternative theatres; and it initiated the origin of Theatre of Appeal, Czech variation of the engaged theatre. In 1970’s and 1980’s we can see a new and more profound reception of Stanislavski System in the work of actors who represented Brechtian Epic style in 1960’s. The syncretism of Stanislavski and Brecht is demonstrated in the acting and the pedagogy of Josef Karlík.

Česky

Příspěvek se zaměřuje na recepci Bertolta Brechta v v českém poválečném divadle. Epické divadlo sloužilo jako obrana proti socialistickému realismu indoktrinovanému stalinisty. Schopnost recipovat brechtovské impulsy mají kořeny avantgardní praxi českého divadla. Během let 1956–1963 brechtovské impulsy znovuoživily české divadlo na několika úrovních: podnítily vznik poválečných alternaticních divadel a vznik apelativního divadla, české verze angažovaného divadla. V 70. a 80. letech se setkáváme s novou a hlubší recepcí Stanislavského systému v tvorbě reprezentantů epiuckého stylu 60. let. Tento synkretismus Stanislavského a Brechta je demonstrován na herectví a pedagogice Josefa Karlíka.