2021
Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaná v období od 24.03.2020 do 24.04.2020 a zásada nemo turpitudinem suam allegare potest
MALÝ, JanZákladní údaje
Originální název
Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaná v období od 24.03.2020 do 24.04.2020 a zásada nemo turpitudinem suam allegare potest
Název česky
Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaná v období od 24.03.2020 do 24.04.2020 a zásada nemo turpitudinem suam allegare potest
Název anglicky
Extraordinary measures of the Ministry of Health issued in the period from 24.03.2020 to 24.04.2020 and the legal principle nemo turpitudinem suam allegare potest
Autoři
MALÝ, Jan (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
2021. vyd. Brno, Sborník konference Cofola 2021, od s. 281-299, 19 s. 2021
Nakladatel
Masarykova univerzita
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
50501 Law
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
elektronická verze "online"
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14220/21:00123151
Organizační jednotka
Právnická fakulta
ISBN
978-80-210-8627-2
Klíčová slova česky
koronavirus; nouzový stav; usnesení vlády České republiky; mimořádná opatření Minis-terstva zdravotnictví; nemo turpitudinem suam allegare potest
Klíčová slova anglicky
coronavirus; state of emergency; Resolution of the Government of the Czech Republic; extraordinary measures of the Ministry of Health; nemo turpitudinem suam allegare potest
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 7. 12. 2021 08:19, JUDr. Jan Malý, Ph.D.
V originále
V souvislosti s globální pandemií koronaviru přijala Česká republika počátkem roku 2020 opatření, která měla šíření koronaviru zabránit, nebo jej alespoň zpomalit. Zprvu se jednalo o usnesení vlády České republiky, kterým se v souladu s ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyhlásil pro území České republiky nouzový stav, následně se jednalo o usnesení vlády České republiky přijatá podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krizový zákon“), která zaváděla určité restrikce, jako například zákaz prodeje ubytovacích služeb, zákaz pro-vozu restauračních zařízení a mnohé další. Krizový zákon však ve svém § 36 upravuje náhradu škody, ke které je stát povinen v případě, že tato vznikla v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle krizového zákona. Odborná i neodborná veřejnost tak nedlouho po vyhlášení usnesení vlády České repub-liky dle krizového zákona započala s diskusí, zda i v tomto případě dojde k aplikaci § 36 krizového zákona. Odpověď vlády na sebe však nenechala dlouho čekat, když s účinností od 24.03.2020 počala být namísto usnesení vlády České republiky vydávána mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších před-pisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), který ustanovení upravující náhra-du škody neobsahuje. Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví byla však zrušena rozsudkem Městské-ho soudu v Praze ze dne 23.04.2020, sp. zn. 14 A 41/2020, který byl však následně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26.02.2021 sp. zn. 6 As 114/2020. Předkládaný příspěvek si tak klade za cíl zodpovědět otázku, zda mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví byla v souladu s právním řádem České republiky, anebo zda se jednalo o obcházení náhrady škody hrozící vládě České republiky, resp. České republice.
Anglicky
In the context of the global coronavirus pandemic, the Czech Republic took measures in early 2020 to prevent or at least slow down the spread of coronavirus. At first it was a resolution of the Government of the Czech Republic declaring a state of emergency for the territory of the Czech Republic in accordance with Constitutional Act No. 110/1998 Coll., On the Security of the Czech Republic, as amended, then it was a resolution of the Government of the Czech Republic adopted pursuant to Act No. 240/2000 Coll., on Crisis Management and on Amendments to Certain Acts (Crisis Act), as amended (hereinafter the “Crisis Act”), which introduced certain restrictions, such as a ban on the sale of accommodation services, a ban on operation restaurants and much more. However, Section 36 of the Crisis Act regulates compensation for damage to which the state is obliged in the event that it arose in a causal connection with crisis measures and exercises carried out in accordance with the Crisis Act. Shortly after the promulgation of the resolution of the Government of the Czech Re-public pursuant to the Crisis Act, the professional and non-professional public began discussing whether Section 36 of the Crisis Act would be applied in this case as well. However, the government's response did not take long when, with effect from 24.03.2020, instead of a resolution of the Government of the Czech Republic, extraordi-nary measures of the Ministry of Health pursuant to Act No. 258/2000 Coll., On Public Health Protection and on Amendments to Certain Related Acts, as amended, began to be issued. subsequent regulations (hereinafter referred to as the “Public Health Protec-tion Act”), which does not contain provisions governing damages. However, the extraordinary measures of the Ministry of Health were annulled by a judgment of the Municipal Court in Prague of 23.04.2020, file no. 14 A 41/2020, which was subsequently annulled by a judgment of the Supreme Administrative Court of 26.02.2021 file no. 6 As 114/2020. The aim of this paper is to answer the question whether the extraordinary measures of the Ministry of Health issued under the Public Health Protection Act were in accord-ance with the legal order of the Czech Republic, or whether it was a circumvention of compensation for damages threatening the government of the Czech Republic, resp. Czech Republic.
Návaznosti
| MUNI/A/1304/2020, interní kód MU |
|