Poplatek za znečišťování – prokazování nároku na snížení či osvobození od poplatku

MRLINA, Matěj a Ilona JANČÁŘOVÁ. Poplatek za znečišťování – prokazování nároku na snížení či osvobození od poplatku. České právo životního prostředí : časopis České společnosti pro právo životního prostředí. Česká společnost pro právo životního prostředí, 2021, roč. 61, č. 3, s. 65-83. ISSN 1213-5542.

Základní údaje

• Originální název: Poplatek za znečišťování – prokazování nároku na snížení či osvobození od poplatku
• Název česky: Poplatek za znečišťování – prokazování nároku na snížení či osvobození od poplatku
• Název anglicky: Air Pollution Fee - Prooving the Entitlement to the Reduction or the Exemption from the Air Pollution Fee
• Autoři: MRLINA, Matěj (203 Česká republika, domácí) a Ilona JANČÁŘOVÁ (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: České právo životního prostředí : časopis České společnosti pro právo životního prostředí, Česká společnost pro právo životního prostředí, 2021, 1213-5542.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 50501 Law
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Open access časopisu
• Kód RIV: RIV/00216224:14220/21:00123259
• Organizační jednotka: Právnická fakulta
• Klíčová slova česky: Ochrana ovzduší; poplatek za znečišťování; úroveň znečišťování; jednorázové měření emisí; kontinuální měření emisí
• Klíčová slova anglicky: Ambient Air Protection; Air Pollution Fee; Emission Level; Single Measurement of Emissions; Continuous Measurement of Emissions
• Štítky: ekonomické nástroje, emise, emisní limit, kontinuální měření emisí, legislativa, měření emisí, ochrana ovzduší, osvobození od poplatku, ovzduší, poplatek za znečišťování, právo životního prostředí, správa poplatku, zjišťování úrovně znečišťování, zákon o ochraně ovzduší, životní prostředí
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Tento příspěvek se zabývá poplatkem za znečišťování (ovzduší) jakožto ekonomickým nástrojem v systému práva životního prostředí. Představena na je zde současná právní úprava s ohledem na vybraná hmotněprávní i procesněprávní ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Pozornost je zaměřena na způsob výpočtu výše poplatku společně s možnostmi, jak lze tuto výši poplatku snížit, případně jak se lze povinnosti platit poplatek za znečišťování plně zprostit. Redukce výše poplatku se v praxi ukázala být problematickou zejména s ohledem na způsoby prokazování vzniku nároku na osvobození od poplatku za znečišťování. Tento byl doposud přiznáván pouze za předpokladu, že byly jako podklad pro prokázání předloženy výsledky tzv. kontinuálního měření emisí. Důvodem byl legislativní požadavek na prokazování určitých úrovní znečišťování spojených s možností osvobození v průběhu celého poplatkového období, kterým je kalendářní rok. S tímto se však neztotožnily správní soudy, u nichž bylo proti uvedenému postupu správními žalobami brojeno. Zaběhlá praxe byla zrušujícími rozsudky změněna a v současné situaci je možné k prokázání vzniku nároku na osvobození od platební povinnosti využít též výsledky jednorázového měření emisí. Součástí článku je polemika nad tímto judikaturním závěrem a nastínění možných aplikačních problémů a situací, které mohou s ohledem na závěry správních soudů nastat.

Anotace anglicky

Poplatek za znečišťování – prokazování nároku na snížení či osvobození od poplatku Autoři: anonymizováno pro účely recenzního řízení Abstrakt Tento příspěvek se zabývá poplatkem za znečišťování (ovzduší) jakožto ekonomickým nástrojem v systému práva životního prostředí. Představena na je zde současná právní úprava s ohledem na vybraná hmotněprávní i procesněprávní ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Pozornost je zaměřena na způsob výpočtu výše poplatku společně s možnostmi, jak lze tuto výši poplatku snížit, případně jak se lze povinnosti platit poplatek za znečišťování plně zprostit. Redukce výše poplatku se v praxi ukázala být problematickou zejména s ohledem na způsoby prokazování vzniku nároku na osvobození od poplatku za znečišťování. Tento byl doposud přiznáván pouze za předpokladu, že byly jako podklad pro prokázání předloženy výsledky tzv. kontinuálního měření emisí. Důvodem byl legislativní požadavek na prokazování určitých úrovní znečišťování spojených s možností osvobození v průběhu celého poplatkového období, kterým je kalendářní rok. S tímto se však neztotožnily správní soudy, u nichž bylo proti uvedenému postupu správními žalobami brojeno. Zaběhlá praxe byla zrušujícími rozsudky změněna a v současné situaci je možné k prokázání vzniku nároku na osvobození od platební povinnosti využít též výsledky jednorázového měření emisí. Součástí článku je polemika nad tímto judikaturním závěrem a nastínění možných aplikačních problémů a situací, které mohou s ohledem na závěry správních soudů nastat. Abstract This contribution deals with air pollution fee as an economic tool in the system of Czech environmental law. The applicable legislation considering selected substantive and procedural provisions of Air Protection Act is presented. The contribution is focused on the method of calculation of the fee together with options how to regulate the amount of the charge and how to exempt one from the duty to pay the fee. These options turned out to be problematic when considering the means how to proof the entitlement to the exemption. This entitlement was so far granted only when the documentation contained the results of Continuous Measurement of Emissions. The reason for this practise was the legislative requirement to prove achieved emission levels throughout the relevant period for assessment of the final amount of the charge, which is one year. This interpretation was rejected by the administrative courts. Established practise needed to be changed based on the court’s opinion and currently the set out criteria of the legislation can be met also by the results of Single Measurement of Emissions. This contribution also comprises of polemic about the courts judgement and its consequences not only for application of the legislation but also for administrative practise and polemic about the possible situations which may arise due to the courts’ decisions.