2021
Autofiction as a form of life writing in the context of Czech literature
FONIOKOVÁ, ZuzanaZákladní údaje
Originální název
Autofiction as a form of life writing in the context of Czech literature
Název česky
Autofikce jako forma psaní o životě v kontextu české literatury
Autoři
FONIOKOVÁ, Zuzana (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
The Fourth IABA Asia-Pacific (20.-23.11 2021, The University of Adelaide) - Life Writing: Transnationalism, Translingualism, Transculturalism, 2021
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60205 Literary theory
Stát vydavatele
Austrálie
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14210/21:00119424
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
autofikce; psaní o životě; fikčnost; metaautobiografie
Klíčová slova anglicky
autofiction; life writing; fictionality; meta-autobiography
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 25. 4. 2022 20:25, doc. Mgr. Jan Tlustý, Ph.D.
V originále
The paper focuses on the narrative and rhetorical strategies of autofiction. It will address the following questions: Can we read autofictions as life writing, or are they fictional novels dealing with the topic of life writing? How do autofictions signal fictionality and indicate to the reader, or confuse them about, which type of author-reader contract applies (autobiographical or fictional)? How can fictionality be employed in the service of communicating nonfictional contents and expressing meta-autobiographical messages? Can the use of fictionality enhance the perceived authenticity of the work? Using the rhetorical approach to fictionality as developed by contemporary narrative theorists Walsh, Phelan, and Simona and Henrik Zetterberg-Nielsen, I examine the use of invented elements and scenarios as means of conveying autobiographical content rather than turning the work into fiction. I argue that as opposed to inevitable construction and inaccuracy involved in any life narrative, autofiction employs fictionality consciously and deliberately towards a rhetorical end, while not fully cancelling autobiographical reference. Such deliberate transgressions of the border between factuality and fictionality may serve to highlight the constructed nature of all autobiographical narrative, to challenge conventional notions of “truth,” or to draw attention to the ongoing process of self-invention. I will introduce Czech writer Jan Němec’s autofictional work Possibilities of a Love Novel (2019), which in the Czech literary world was met with much interest but also interpretational uncertainty as the practice of autofiction is unusual in Czech literature. Inspired by works like A Heartbreaking Work of Staggering Genius, Němec’s text signals both factual and fictional narration in order to stage an attempt at autobiographical utterance and simultaneously thematise the difficulties such attempts entail. I will demonstrate that the ambivalence of the referential frame, though ignored by some Czech critics, is vital to the work’s rhetorical strategy.
Česky
Příspěvek se zaměřuje na narativní a rétorické strategie autofikce. Bude se zabývat následujícími otázkami: Můžeme číst autofikce jako psaní o životě, nebo se jedná o fikční romány zabývající se tématem psaní o životě? Jak autofikce signalizují fikčnost a naznačují čtenáři, jaký typ smlouvy mezi autorem a čtenářem platí (autobiografický, nebo fikční), nebo ho naopak záměrně matou? Jak může být fikčnost využita ke sdělování nefikčních obsahů a vyjadřování metaautobiografických sdělení? Může použití fikčnosti posílit vnímanou autenticitu díla? S využitím rétorického přístupu k fikčnosti, jak jej rozpracovali současní teoretici vyprávění Walsh, Phelan a Simona a Henrik Zetterbergovi-Nielsenovi, zkoumám využití vymyšlených prvků a scénářů jako prostředků, které umožňují zprostředkovat autobiografický obsah, aniž by proměnily dílo ve fikci. Na rozdíl od nevyhnutelné konstrukce a nepřesnosti, které jsou součástí každého vyprávění o životě, využívá autofikce fikčnost vědomě a záměrně k rétorickému cíli, přičemž autobiografickou referenci zcela neruší. Takové záměrné překračování hranice mezi fakticitou a fikcionalitou může sloužit ke zdůraznění konstruované povahy veškerého autobiografického vyprávění, ke zpochybnění konvenčního pojetí "pravdy" nebo k upozornění na probíhající proces sebevynalézání. Představím autofikční dílo českého spisovatele Jana Němce Možnosti milostného románu (2019), které se v českém literárním světě setkalo s velkým zájmem, ale také interpretační nejistotou, neboť praxe autofikce tohoto typu je v české literatuře neobvyklá. Němcův text, inspirovaný díly jako Srdcervoucí dílo ohromujícího génia, signalizuje jak faktuální, tak fikční vyprávění, aby inscenoval pokus o autobiografickou výpověď a zároveň tematizoval obtíže, které takové pokusy přinášejí. Ukážu, že ambivalence referenčního rámce, ačkoli ji někteří čeští kritici ignorují, je pro rétorickou strategii díla zásadní.
Návaznosti
| GA21-12454S, projekt VaV |
|