C 2020

Od kódu k hmotě

FLAŠAR, Martin

Základní údaje

Originální název

Od kódu k hmotě

Název anglicky

From Code to Material

Autoři

FLAŠAR, Martin (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Praha, Zvuky kódy obrazy [Sounds Codes Images], od s. 63-74, 12 s. 2020

Nakladatel

ArtMap

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

60403 Performing arts studies

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Kód RIV

RIV/00216224:14210/20:00123553

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-80-907873-4-6

Klíčová slova anglicky

sounds; codes; images; media; multimedia; materialization; abstraction; art

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam
Změněno: 18. 4. 2022 17:00, Mgr. et Mgr. Stanislav Hasil

Anotace

V originále

Hudba je jedním z nejabstraktnějších umění. Skládá se jednoduše z vibrací různých materiálů znázorněných v symbolické formě zápisu nebo záznamu a prchavým časoprostorem jeho existence je „zde a nyní“ podle Waltera Benjamina. Když se hudba přesunula do digitálního prostředí, zpřetrhala poslední spojení s hmotnými médii a stala se abstraktním kódem. Už tak silná touha umělců po něčem hmatatelném a fyzicky tvárném byla umocněna narůstající dematerializací světa hudby. Během své historie musela hudba čelit faktu svého mizení. Jako pomíjivé gesto v časoprostoru byla vždy nucena hledat jiná média, do kterých by otiskla svou podobu a unikla tak vlastní pomíjivosti. Ať už šlo o lidskou paměť, kámen, papír nebo jakékoli jiné médium, cíl byl stejný: dosáhnout nesmrtelnosti.

Anglicky

Music is one of the most abstract of all the arts. It is comprised simply of the vibrations of different materials represented in the symbolic form of notation or a recording, and the fleeting space-time of its existence is Walter Benjamin’s “here and now”. When music moved over to a digital environment, it broke the last links to material media and became an abstract code. The already powerful desire of artists for something tangible and physically malleable was intensified by the increasing dematerialisation of the world of music. Throughout its history music has had to face the fact of its disappearance. As a passing gesture in space-time it was always obliged to look for other media upon which it might inscribe its form and thereby escape its own transience. Whether this involved human memory, stone, paper, or any other medium, the aim was the same: to achieve immortality.