Význam a pojetí obvyklého pobytu (nejen) v evropském mezinárodním právu soukromém a procesním

DRLIČKOVÁ, Klára. Význam a pojetí obvyklého pobytu (nejen) v evropském mezinárodním právu soukromém a procesním. Právník. AV ČR, Ústav státu a práva, 2021, roč. 160, č. 6, s. 466-476. ISSN 0231-6625.

Základní údaje

Originální název

Význam a pojetí obvyklého pobytu (nejen) v evropském mezinárodním právu soukromém a procesním

Název anglicky

The Importance and Conception of Habitual Residence (Not Only) in European Private International Law

Autoři

DRLIČKOVÁ, Klára ORCID

Vydání

Právník, AV ČR, Ústav státu a práva, 2021, 0231-6625

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50501 Law

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Open access časopisu

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14220/21:00123599

Organizační jednotka

Právnická fakulta

EID Scopus

2-s2.0-85114328446

Klíčová slova anglicky

habitual residence; European private international law; applicable law; international jurisdiction; autonomous interpretation; centre of vital interests

Štítky

rivok

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

V předpisech evropského mezinárodního práva soukromého a procesního figuruje obvyklý pobyt jako hraniční určovatel i jako kritérium pro určení mezinárodní příslušnosti soudů. Obvyklý pobyt ostatních fyzických osob (nejednajících při výkonu podnikatelské činnosti) není v rámci evropského mezinárodního práva soukromého a procesního definován. Výklad pojmu obvyklý pobyt je autonomní. O jednotné koncepci obvyklého pobytu v rámci evropského mezinárodního práva soukromého a procesního lze hovořit, pokud jde o základní charakteristiku tohoto institutu. Obvyklý pobyt představuje faktický vztah k určitému místu a musí být určen na základě posouzení všech konkrétních skutkových okolností v každém jednotlivém případě. Obvyklý pobyt má představovat centrum životních zájmů osoby. Při určování obvyklého pobytu je však třeba vzít v potaz specifika příslušné právní úpravy, upravených právních poměrů a postavení dotčené osoby. Pro existenci obvyklého pobytu je nezbytná fyzická přítomnost osoby v daném státě. Pouhá fyzická přítomnost v určitém státě nestačí. Musí být přítomna i integrace v rámci sociálního prostředí. Úmysl osoby v daném státě dlouhodobě pobývat a zřídit si tam trvalé či obvyklé centrum zájmů není nezbytnou či rozhodující podmínkou pro založení obvyklého pobytu. S ohledem na povahu obvyklého pobytu by neměla nastat situace, kdy osoba obvyklý pobyt nemá. Pro účely předpisů evropského mezinárodního práva soukromého a procesního je třeba určit vždy právě jeden obvyklý pobyt.

Anglicky

In the regulations of European private international law, habitual residence appears as a connecting factor determining applicable law as well as a criterion determining international jurisdiction of courts. Habitual residence of other natural persons (not acting in the course of their business activity) is not defined in European private international law. The interpretation of the concept of habitual residence is autonomous. A uniform conception of habitual residence within the framework of European private international law exists as regards the basic characteristics of this institute. Habitual residence constitutes factual relationship to a particular place and must be determined on the basis of an assessment of all circumstances of each case. Habitual residence represents the centre of a person's vital interests. However, in determining habitual residence, account must be taken to the specifics of the regulation in question, to the governed legal relationships as well as to the legal status of a person concerned. The physical presence of a person in the given state is necessary for the existence of habitual residence. However, the mere physical presence in a particular state is not enough. Integration in the social environment must also be present. The intention of a person to reside in the given state for a long time and to establish a permanent or usual centre of vital interests there is not a necessary or decisive condition for establishing habitual residence. Given the nature of habitual residence, a situation should not arise where a person does not have any habitual residence. For purpose of the rules of European private international law, it is always necessary to determine only one habitual residence of a person concerned.