„Gražiausi kriškščioniškos meilės artimui paminklai“ – XIX a. Vilniaus laikraščių pranešimai apie miesto vaikų globos įstaigas

BERESNEVIČIÚTE NOSALOVA, Halina. „Gražiausi kriškščioniškos meilės artimui paminklai“ – XIX a. Vilniaus laikraščių pranešimai apie miesto vaikų globos įstaigas. In Vilnius devynioliktame amžiuje: modernaus miesto tapsmas. 2021.

Základní údaje

• Originální název: „Gražiausi kriškščioniškos meilės artimui paminklai“ – XIX a. Vilniaus laikraščių pranešimai apie miesto vaikų globos įstaigas
• Název česky: "Nejkrásnější památky křesťanské lásky" - oznámení Vilniuských novin 19. st. o ústavech péče o děti
• Název anglicky: "The most beautiful monuments of Christian love": the articles about the Institutions for the Children at Risk in Nineteenth-century Vilnius Newspapers
• Autoři: BERESNEVIČIÚTE NOSALOVA, Halina.
• Vydání: Vilnius devynioliktame amžiuje: modernaus miesto tapsmas, 2021.

Další údaje

• Originální jazyk: litevština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Stát vydavatele: Litva
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Dějiny 19. st., Litva, noviny, péče o ohrožené děti
• Klíčová slova anglicky: Nineteenth-century, Lithuania, newspapers, children at risk

Anotace

Iki XIX a. vidurio Rytų Vidurio Europos laikraščių pranešimai apie labdaringus ar filantropinius renginius buvo viena keleto retų progų miesto gyventojams pasirodyti laikraščių puslapiuose. Taip pat ir naujų vertybių, tokių kaip socialinės integracija, religinės tolerancija ar meritokratinės elito sampratos propagavimo vieta. Šis pranešimas analizuos Vilniaus laikraščių pranešimų apie vaikų globos įstaigas diskursą būtent šių inovacijų aspektu bei gretins jį su Habsburgų imperijos regionalinių sostinių atmainomis. Artėjant amžiaus viduriui, Vilnių, kaip ir daugelį kitų Europos sostinių, apėmė vaikų globos įstaigų steigimo bei rėmimo mada. Dėl politinės situacijos po sukilimo Vilniaus miesto elitai nebeįstengė konkuruoti su kitais Vidurio Europos miestais kuriant institutus, skirtus vaikų su specialiomis negaliomis ar poreikiais ugdymui. Vilniaus laikraščių diskursas atspindėjo archajiškesnį vilniečių polinkį į labdarą (t. y. teikti išgyvenimui reikalingą maistą, pastogę, gydymą bei pragyvenimą užtarnaujantį darbą prigimto luomo ribose). Istoriografija apie vaikų globos įstaigų raidą Lietuvoje paprastai pastebi svarbiausią tendenciją: ypatingai nuo penktojo dešimtmečio Rusijos imperijos valdžia kišosi šioje srityje dažniausiai siekdama užtikrinti pravoslavišką neaiškios kilmės pamestinukų auklėjimą, o vėliau ir toliau naudoti prieglaudas pravoslavybės platinimui. Neketinu polemizuoti su šia teze, tik pabrėšiu gretutinį Vilniaus laikraščiuose pastebimą aspektą: pranešimai apie pravoslaviškas vaikų globos įstaigas bent jau iki 1863 m. sukilimo vaizduoja tradicija tapusį vilniečių polinkį labdaros renginių atveju burtis į konfesiniu požiūriu itin margas draugijas ir tuo būdu veikiau propagavo religinius skirtumus peržengiantį humanizmą nei pravoslavybę.

Anotace česky

Do poloviny devatenáctého století novinové články o filantropických nebo charitativních akcích byly vzácnou příležitosti pro obyvatele měst středovýchodní Evropy, aby se ukázaly veřejně v novinách. Bylo to taktéž příležitost pro propagaci nových hodnot, jako sociální integrace, náboženská tolerance či meritokratické pojetí elity. Tento konferenční příspěvek analyzoval diskurz Vilniuských novin pravě v tomto aspektu a srovnával ho s obdobným diskurzem provinčních novin habsburské říše. Kolem poloviny století, Vilnius, jako i mnohé jiné hlavní města středovýchodní Evropy, byl zachvácen módou zakládání ústavů pro ohrožené děti. Kvůli politické situace po povstání r. 1831, vilniuské elity již nebyly schopné konkurovat střední Evropě ve vývoji moderních filantropických ústavů, které by se zaměřovaly na výchovu děti se speciálními postiženími či potřebami. Vilniuský filantropický diskurz reflektoval archaičtější sklon k charitě - tj. vybízel k zajištění jídla a střechy nad hlavou, k poskytnutí výchovy v rámci původního stavu a k vyučení práce, která by zajistila živobytí. Historiografie o péči o ohrožené děti v Litvě v 19. st. obvykle zdůrazňuje, že carská vláda do této oblasti zasahovala hlavně s cílem zajistit pravoslavnou výchovu pro opuštěné dětí neujasněného původu a dále také šířit pravoslaví. Příspěvek přímo nepolemizoval s touto tézi, jen ukazoval, že soudobé reportáže vilniuských novin o podpoře k útulkům pro děti minimálně do r. 1863 zobrazovaly tradiční sklon obyvatel měst se sdružovat do konfesně pestrých spolků a tím pádem podporovaly spíše náboženskou toleranci, která by překonávala konfesní bariéry ve jménu humanistických cílů, než pravoslaví.

Anotace anglicky

Until the middle of the nineteenth century, the articles on charity or philanthropy in East Central European newspapers were rare occasions for the inhabitants of the town to appear in newspapers. They were also occasions for the propagation of modern values, such as social integration, religious tolerance or meritocratic idea of elites. This paper analysed nineteenth-century Vilnius newspaper discourse from this respect and compared it with contemporary variation in the newspapers of Habsburg Empire. In the middle of the century, Vilnius, as many other East Central European towns, was seized by the fashion of establishing institutions for the children at risk. Due to the political situation after the uprising of 1831, Vilnius elites were not able to compete other Central European towns by establishing philanthropic institutions for the children with special handicaps or need. Vilnius newspaper discourse reflected a more archaic inclination to charity: it agitated for providing food, asylum and education within the frame of the original social status of the child. Historiography on the topic usually maintains that the Russian government intervened in this sphere with the goal to assure education of children of unclear origin in Russian Orthodox religion and later on to use children asylums for spreading Orthodoxy. The paper did not contradict this thesis, but demonstrated, that Vilnius newspapers at least until 1863 propagated religious tolerance and cooperation of multi-confessional groups of people for humane goals rather than Orthodoxy.

Návaznosti

• MUNI/A/1163/2020, interní kód MU: Název: Podpora výzkumu studentů oborů obecná jazykověda (mgr., ph.d.), indoevropeistika (ph.d.), narratologie (ph.d.) a baltistika (mgr.)

Investor: Masarykova univerzita, Podpora výzkumu studentů oborů obecná jazykověda (mgr., ph.d.), indoevropeistika (ph.d.), narratologie (ph.d.) a baltistika (mgr.)